Jedeme dál…

Ahoj lidi,

Po delší odmlce jsem tu opět, abych oprášil lenivějícího “gambíčka” a napsal zase pár řádků.  Jsou to už víc než 3 měsíce, co jsem vyplodil svůj poslední blog, a musím říct, že se za tu dobu dost věcí změnilo.

Bohnice a Plzeň

Po příletu z Bangladéše do Prahy na konci února jsem na tom opravdu nembyl moc dobře, takže se mě ujal psychiatr Hollý v Bohnicích, diagnostikoval  můj stav jako těžkou až psychotickou depresi a nasadil mi 4 různé léky. Zároveň jsem k němu začal chodit na pravidelné indivudální terapie. Chvíli to trvalo, než prášky zabraly, ale dost se mi ulevilo. Hlavně jsem se konečně vyspal.

Celý březen a část dubna jsem díky Honzovi – kamarádovi ze střední školy – bydlel v Plzni v jeho bytě, který v tu dobu nepotřeboval. Byl jsem dost v kontaktu s rodinou, dělal hodného strejdu a vodil neteř Růženku ze školky…

…vařil si různé zeleninky, jezdil na kole a skládal puzzle. To byla ze začátku jedna z mála činností, kterou jsem byl schopen dělat. Hlavně nešlo moc přemýšlet, něco řešit nebo číst duchovní literaturu. Největší puzzle, co jsem tehdy složil, byly tyto “Světové stavby” z 2000 dílků.

Svých cest do Prahy jsem využíval k různým návštěvám, jako třeba u Káji Herbsta v arcibiskupském paláci,

poprvé v životě jsem vylezl na ochoz věže Svatovítské katedrály,

taky jsem s bráchou Markem fandil našim tenistům během finále Davis Cupu v O2 aréně,

a kochal se moderním a současným uměním ve Veletržním paláci.

Občas za mnou do Plzně přijeli na návštěvu někteří spolubratři, kamarádi nebo kamarádky, např. tyto Ostravačky – rodné sestry Jana a Maruška Bátorovy. Zde se fotí před vyhlášenou plzeňskou právnickou fakultou…

…a tady je už s Petrem Kalasem vyprovázíme na “Studenta”.

Hodně jsem se snažit být na vzduchu a chodit na procházky, třeba k soutoku řek Úhlavy a Radbůzy v Plzni-Doudlevcích.

U Staříčka

Zhruba po dvou měsících v Plzni jsem se po domluvě s českým provinciálem přesunul ze své plzeňské “poustevny” do komunity ve Fryštáku u Zlína. Fryšták je taková salesiánská Mekka, místo, kam v r.1927 přišli z Itálie první čeští salesiáni a kde je pohřben první český salesián P. Ignác Stuchlý zvaný Staříček. Zde jsem zatím pořád. Je nás tu 7 salesiánů, z nichž většina pracuje v místním DISu (Dům Ignáce Stuchlého), kde se organizují akce pro mládež ze škol i z nejrůznějších míst republiky. Je tu přes 60 postelí, takže na pobytovky super místo. Zapojuju se zde např. do akce zvané “Střapec“, což je něco jako víkendovky pro animátory typu Svařák. Zde účastníci “Vavrdova Memoriálu” v cíli závodu – v místním rybníčku Žába. Vedro úplně nebylo…

…ale bahno ze Žáby vylepšilo image některých účastnic…

Jedna momentka z naší komunitní kaple, když na kropenku dopadaly raní paprsky…

Nedavno jsme si udělali komunitní výlet na chlupu, kam se za totáče jezdilo na chaloupku a říkalo se jí Zbořeniště. Teď už má nového majitele a vypadá docela zachovale.

Chalupa nejvíc zajímala našeho Trubku, protože ten se na ní koncem 80.let dosti nadřel. Měl radost, že okno, které před 25-ti lety vyráběl, je stále na místě…

Chalupa se nachází asi 5 km od Frnacovy Lhoty – rodiště Štěpána Trochty. V lesích poblíž Zbořeniště je fungl nově postavená lesní kaple sv. Huberta, která byla svěcena před dvěma měsíci. Líbila se i naší disácké feně Betynce.

Mě více zaujala obří socha sv. Josefa stojící před ní.

Koncem května slavili můj synovec Máťa a neteř Anežka své 10. narozeniny, tak jsem se rozjel za nimi na víkend do Plzně. A dobře jsem udělal, protože jinak bych přišel o soukromou rodinnou jízdu nejstarší stále funkční tramvají na světě, kterou v Plzni roku 1897 vyrobil ve spolupráci s firmou Siemens náš František Křižík.

A oslavenec Máťa tuto krasavici dokonce sám řídil…

…i když s patřičným respektem. Nejvyšší rychlost vozidla – 25 km/h!

Poněkud jiným historickým vozidlem se vezli naši spolubratři, když do Fryštáku zavítal indický salesián misionář Suresh Ekka, který už 2 roky působí v rámci naší české provincie ve Staré Zagoře v Bulharsku.

Vidím město veliké…

No, a co bude se mnou dál? Do konce prázdnin bych měl být tady ve Fryštáku a pomáhat v DISu a ve farnosti. Jelikož moje rekonvalescence probíhá, zdá se, dobře a beru už jen jedny léky, měl bych se od září zapojit do salesiánské činnosti již naplno. Kde? No, na misie do Bangladéše se už vracet nebudu (byl jsem tento týden přeřazen z Kalkatské provincie zpátky do české). Jet někam jinam, to také není na pořadu dne, aspoň zatím. Takže budu od září v Praze a pomáhat s přípravou na provinciální kapitulu, která proběhne v lednu a dubnu 2013 ve Fryštáku. Bydlet bych měl v komunitě na Jaboku (s Michalem Kaplánkem a Radkem Kuchařem) a do Kobylis chodit do práce.

Takže zatím tak nějak, život jde prostě dál…

Mějte se pěkně.

Gambi

This entry was posted in Uncategorized. Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s