Jak se rok v Bangladéši lámal…

Přátelé a kamarádi,

všechno dobré v novém roce, ať se vám daří a Hospodin vám žehná!

Čas letí a je to už více než 5 týdnů, co jsem v této krásné placaté zemi. Nacházím se teď od 3. ledna spolu s bratrem Josephem v Dháce, kde chodíme do školy a učíme se bengálštinu v jisté soukromé jazykovce jménem LearnBangla. Bydlíme v diecézním semináři, kde normálně pobývá 47 seminaristů (ze všech šesti místních diecézí), ale jelikož jsou celý leden “čútí” čili prázdniny, je jich tu jen asi 15. Vlastně, od zítřka odjede dalších 8 na měsíční ignaciánské exercicie před jáhenským svěcením, takže budeme tady v tom velkém baráku s Pepíčkem skoro sami. Pořádnou fotku semináře nemám, toto je aspoň pohled ze střechy na zahradu, hřiště a v dálce budovu fakulty.

Podobně vypadá i seminář, ten stojí hned vedle víc vlevo. Škola vypadá zatím dobře – je nová a moderní, na místní poměry i nezvykle čistá. Mladé, pohledné a schopné Bengálky nás učí prokousávat se nástrahami jazyka.

Škola v Dháce

Když už jsem začal takhle ze současnosti, vezmu to pozpátku. Do Dháky nás z Utrailu doprovodil Pawel, který to tu dobře zná, takže vše šlo snáze, nejen při cestě luxusním busem. 

176 km dlouhou cestu Utrail-Dhaka jsme bravurně zvládli za 6 hodin a 20 minut, což bylo dle znalců prý nečekaně rychlé.  Hned druhý den jsme se šli podívat na oslavy 150. výročí kongregace sester RNDM (celkem logická zkratka Sisters of Our Lady of Missions). Zde některé z jejich dorostenkyň laškující přede mší svatou s otcem Pawlem. Ta placka na ramení je logo k jejich výročí, to normálně k hábitu nepatří.

Mše sv. v čele s panem arci-dháckým biskupem začala odhalením zajímavé skulptury. Při něm se několika lidem v blízkosti pana arcibiskupa dostalo zjevení zhůry…

…viz např. biskup a kněz za panem arci a řeholní sestra po jeho levici. Ta dál vlevo si to dokonce stihla vyfotit. Kápnu božskou, nešlo u zjevení, ale o vypuštění asi 20 balónků a čtyř holubic, které se vznesly asi 10 metrů do výšky a vzápětí spokojeně usedly na římsu protější budovy. Uvnitř kostela byly k vidění kromě klasického zástupu kněží a sester i některé zajímavější postavičky, jako třeba tyto mladé tanečnice. 

Ať mi pak někdo říká, že indiáni nepochází z Indie a Bangladéše… Dohromady tu mohlo být tak 1000 lidí a všichni dostali nějaké občerstvení, čemuž musely odpovídat rozměry polní kuchyně.

Nový rok v Borodolu

Na Nový rok jsem byl s naším říďou Francisem zastupovat v jedné vesnici asi 30 km od nás – Borodol – a je zajímavá tím, že je to takový ostrůvek. Myslím demograficky. Je to totiž jediná vesnice v celé diecézi, kde žijí katolící – Bengálci. Abyste tomu rozuměli, v Bangladéši jsou katolíky převážně různé menšiny, jako třeba Garos, co jsou u nás v Utrailu nebo další. Bengálci- většinová národnost v Bangladéši – jsou skoro všichni muslimové. Až na pár výjimek v Dháce a okolí, a pak právě tady. Všude kolem samí Bengálci – muslimové  anebo Garos, kteří jsou katolíky všichni, patří to k jejich identitě. Je sranda, že je to fakt jediná vesnice a že jsou tam katolíky úplně všichni, asi 85 rodin. Toto je jeden z dvorečků…

Po mši jsme tu byli křtít jednoho malého špunta, měl 3 dny, maminka ležela v posteli, tak chlapečka držela kmotra (vlevo). Podle tváří možná vidíte, že Bengálci jsou jiní než ti naši Garos, mají jemnější rysy, takové indické. Ti naši jsou spíš lehce do Tibetu nebo Číny…

Společná fotka po křtu, malej už byl zase u maminky…

Silvestr, ten se tady nijak moc neslaví, jednak muslimové mají jinej kalendář, a křesťani tu moc na pařby nejsou. Aspiranti tancovali svůj kirton asi do 11h večer a pak šli spát. My (Emil, Pawel a já) jsme byli rádi, že Francis s námi poseděl až do půlnoci, kdy jsme si připili horkým čajem s Pawlovou polskou slivovicí, a pak šli na kutě.

Vánoce v Baroipaře

Na svátek Narození Páně 25. prosince jsem prožil křest ohněm. Měl jsem sám mši v bengálštině. A k tomu božíhodovou! Prča jak něco. Týdny dopředu jsem sice louskal misál a trénoval, ale i tak to byl zážitek. Zvlášť zpovídání před tou mší. Na papírku jsem měl rozhřešovací formuli, takže to bylo v pohodě, jak říct nějaký pokání, to jsem taky uměl, ale buď jsem nerozuměl vůbec nic, nebo jen tak zhruba co za hřích zrovna zmiňujou. Ale nejčastěji jsem nejen nerozuměl, ale ani neslyšel, protože tady se zpovídá přes mříž, která je tak hustá, že není toho člověka vidět, takže se nedá ani odezírat. Přišlo asi 20 lidí, z 15 žen a zbytek děti. No,  Boží milosrdenství muselo mocně zapůsobit, ale Duch svatý si určitě nějak poradil.

Mše měla začít v 10h. Přijeli jsme s Victorem (přednovic) přesně. A zbytečně. Nikde nikdo…

Když katecheta za půl hodiny zatloukl do něčoho jako gong, lidé se pomalu začali scházet a takhle hezky na bobku čekali před kostelíčkem. Mše začala nakonec asi v 11:20. Tady se nikam nespěchá...

Pak se ještě hledaly klíče od skříně, chystal oltář, načež přišlo to zpovidání… No, nějak jsme to všechno zvládli, evangelium jsem měl přepsaný do latinky a kázačku nachystanou předem, takže to šlo. Navíc, ti vesničané sami moc bengálsky neumí, protože jejich mateřština je Mandi (řeč kmene Garo). Zde jsme po mši před kostelem, dvě třetiny lidí ale už uteklo domů do svých chaloupek…

Po mši jsem byl na obědě. To funguje tak, že vždycky vaří jedna rodina pro celou vesnici, za týden zase jiná. Postupně se protočí všechny. Všichni se dělí o vše, jako ve Skutcích apoštolů. Nikdy jsem neviděl navařený metrák rýže na hromadě, přikrytý palmovými listy. Tady čekají holky s kytičkama, které mi dávaly k Vánocům, až se najedí chlapi – v čele s panem farářem a lídrem vesnice. Tak to tu prostě chodí – děti a ženy jedí, až když skončí muži.

K obědu bylo kromě rýže vepřové, což je pro místní Garos to samé, co pro nás kapr. Prasata chovají jen kvůli Vánocům (a svatbám) a bez vepřového by pro ně nebyly Vánoce. Když se chtějí rozšoupnout přes rok, tak mají kuřecí. Z prasátka tudíž zpracovávají úplně všechno. Na talíři je pak taková podivuhodná, skutečně prasečí, směsice masa, špeku, vnitřností, tuku a tak. Jo, a různý koření v tom. Vypadalo to dost šíleně, ale musím říct, že celkem dobrý… Jen ten bramborovej salát mi nějak chyběl.

Než se tedy oběd připravil, byli jsme si projít vesnici. Lidé tu žijí hodně chudě. To však nebrání tomu, aby se Štedrý den v noci divoce tancovalo. Někteří nezletilci pak ještě na Boží hod po poledni dospávali na mezi v rýžové slámě.

Taky jsem vyfotil tohoto starého vdovce, protože z jakéhosi projektu z Německa mu pořídili fungl nový dům, a chtěli vidět, jak vypadá. Říkal, že okna nechtěl, prý tím jenom táhne, takže uvnitř tma a nic, ani stůl ani židle ani postel – sedí i spí na zemi. Jediné, co má, je pořádný klacek, živí ho ostatní vesničani.

Zpáteční cesta z vánoční mše s převozem přes řeku byla nádherná. Sluníčko, voda a hlavně samí hodní a zvědaví muslimové kolem…

Vánoční přípravy – Utrail

Před Vánocemi probíhaly mocné přípravy. Ve srovnání s Evropu to sice vypadalo, že se žádné Vánoce konat nebudou, ale aspoň se zdobilo a chystalo u nás. Jeden den jsme vyrazili s Pawlem do Durgapuru (větší vesnice 2 km od nás) na trh, chtěl koupit termosku. Tak toto jsou domácí potřeby,  mají tu všechno. Ty “náhrobky” dole, to jsou šutry, na kterých si každý doma drtí rýži na mouku a pak peče chleba – spíš by se dalo říct na sucho “smaží” rýžové placky na takové velké pánvi. Pekárny tu neexitují. Něco podobného našemu chlebu taky ne.

Tady Pawel před obchodem ještě krmil jednu potulnou kozu…

U nás v Utrailu na dvoře se děly velké přípravy už pár dní předem – třeba vztyčování obří plachty, pod níž se pak konaly vánoční mše…

…nebo navezení vhodného materiálu do jesliček…

…a jejich samotná výstavba s přispěním ochotných animátorek z farnosti.

Výsledek stál za to, i Sister Malou se nestačila divit…

Nejvíc se mi tam líbila ta autíčka a žlutí “igráčci” na koni. Za tmy se vše rozsvítilo a kýčovitá blikající světélka sem k adoraci přitáhla mnohé vesničany. Oni mají pestré barvy moc rádi – čím víc, tím líp, všechny se k sobě přece hodí.

Ještě k těm sestřičkám – máme tu v Utrailu čtyři sestry z kongregace “Daughters of Jesus” (FI), všechny jsou z Filipín a mají na druhé straně vsi internát po děvčata, dvě z nic učí u nás na škole angličtinu. Večer 23.12. nás všechny SDB a aspiranty pozvaly k sobě na takovou vánoční besídku. Zpívalo se, hrály hry, jedlo dobré jídlo a taky se předváděl živý Betlém. Br. Joseph byl opravdu Josef a Sr. Malou byla Maria. Gumovýho Ježíška jsme pak za zpěvu koled všichni hezky uctili políbením.

Svatba v Badampari

Poslední zajímavá událost, kterou bych vám chtěl přiblížit, je svatba dcery našeho účetního Eugena ve vesnici Badampari. Ta leží úplně na hranicích s Indií, kde se už začínají pomalu zvedat první kopečky. Ty druhé a další v pořadí už leží pouze v Indii. Všechny si je v roce 1947 zabrali, neřádi jedni indiánský! Tady to je pohled od domu nevěsty, za chaloupkou na hraně toho kopečku je ostnatej drát a za ním přísně střežená hranice.

Celej Bangladéš je takhle obehnanej dokola drátem jako u nás za totáče. Je to asi nutný, jinak by všichni Bengálci asi zdrhli do Indie.

Pro upřesnění – na vlastní svatbě jsem nebyl, přijel jsem se dvěma aspiranty a Josephem až na oslavy po ní. A nebylo to špatný. Nejdřív jsem podle místního obyčeje musel nakrmit nevěstu a ženicha jakousi nevábnou kaší, každý jednu lžičku…Pravda, nevěsta z toho moc odvázaná nebyla, ale taky komu by už z toho nebylo blbě. Pak jsem je ještě musel napojit – každému podržet u pusy sklenici s vodou. Moc jsem se při tom necítil, tak jsme pak šli s děckama proběhnout vesnici. Toto byly naše milé malé průvodkyně.

Když jsem je učil českou holubičku (tady takovou nemají), tak jsem nejen několikrát spadl z toho špalku, ale taky mi málem vyskočila sanice a zapadl jazyk. Hlavně že sranda byla…

Takové byly moje Vánoce a Nový rok. Doufám, že jste si je i vy užili pěkně, i když asi dost odlišně než já.

Mějte se hezky, pěkné dny přeje

Fr. Gambi

This entry was posted in Uncategorized. Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s