Bangla, Bangladesh

Ahoj kamarádi,

je tu první zpráva z Bangladéše. Až nečekaně rychle se mi tu podařilo napíchnout na internet, takže aspoň pár prvních zážitků.

Po letech Praha-Dubaj a Dubaj-Dhaka jsem v hlavním městě Bangladéše přistál 1.prosince v 8:00 místního času po zhruba 11 hodinách letu. Pětihodinový posun proti směru ručiček moji tělesnou schránu docela slušně zmátl. Místo tří ráno a tmy bylo najednou osm a sluníčko. Dhácké letiště je o něco modernější a asi i větší než kalkatské, ale panuje na něm podobný chaos. Po necelých dvou hodinách od přistání jsem se dostal i se svými bágly ven, kde na mě už čekal spolubratr Emil s dostatečně velkým autem a mladým řidičem. Moc jsme se v Dháce nezdržovali, pouze zajeli narychlo na stanici k bratřím misionářům z kongregace Holy Cross Fathers, kde jsem byl zaregistrován jakožto nově přišedší misionář. Pak už jsme uháněli na sever do města Mymensingh, kde sídli náš biskup Paul Nogen Kubi. Ten nebyl doma, tak jsme jeli rovnou do Utrailu – malé vesničky ještě dál na sever – kde se nachází zatím jediná salesiánská komunita v Bangladéši. Utrail je tak malý, že není ani na Google Maps. Ono po pravdě, nakonec jsem ho tam našel, ale musí se zadat jméno sousedního městečka Durgapur, jehož je vlastně Utrail součástí. Takže, když si dáte “Don Bosco School Durgapur Bangladesh”, uvidíte nejen naši školu, ale vlevo od té školy nápis “Marry Our Help Church Birisiri”. Tak tam já teď bydlím.

Cesty jsou tu hodně jiné, než na co jsme zvyklí u nás, zvláště z Mymensinghu k nám, to byla fakt šílenost. Cesta Mymensingh-Utrail měří 55km a pod 3 hodiny se to dá zvládnout hodně ztuha. Zde vidíte naši hlavní silnici asi 1km před Utrailem. Krásná alej, co?
Když projede auto, tak to stojí za to…

Už jsem pochopil, proč tu nosí lidi kapesníky, když do nich nikdy nesmrkají (oni totiž místo toho zásadně smrkají dovnitř – nevím, jak se to nazývá slušně, ale prostě furt odporně soply v nose popotahují). Takže kapesníky používají jako takové filtry proti prachu když jdou pěšky nebo jedou na kole po místních cestách.

No, a toto je náš dům komunity.

Dostavěn v dubnu 2010, v přízemí jsou 3 kanceláře, jedna návštěvka, kde zatím provizorně bydlím já, a učebna. V prvním patře kuchyň, jídelna a 4 pokoje pro salesiány. Druhé patro je takový jeden velký prostor, který slouží jako kaple, a to pro nás i pro veřejnost. Kluci internátníci a aspiranti se k nám už nevejdou, bydlí v původních prostorách naproti našemu domu, jež jsou dosti stísněné, ale můžou se těšit, že do léta by měla být dostavěna zbrusu nová budova internátu hned vedle nás…

Pracuje se pilně od svítání do tmy, bezpečnost práce se neřeší a závratěmi místní dělníci věru netrpí. Jako lešení tu spolehlivě funguje bambus. Tento bambusový lesík podepírá strop nejvyššího patra..

Na střeše domu komunity se nachází naše největší chlouba – moderní solární panely “Made in Germany”, které spolehlivě zásobují všechny hladové spotřebiče. Panely jsou skutečně k nezaplacení, protože výpadky ve veřejné síti tu jsou ještě častější než v Indii.

Toto je pohled ze střechy od solárů na dvorek před domem. Ty příbytky okolo jsou původní kaple (vlevo), dnes společenský sál, a bydlení aspirantů (vpravo). Bambusové tyče jsou zbytky konstrukce stanové plachty, když se na 1. neděli adventní slavila největší místní církevní slavnost Wangala – Dožínky. A ten “písek” na plátně není písek, ale rýže. Tedy, zatím surová – suší se, aby mohla být odvezena k mlynáři a zbavena otrub nebo jak se ty šlupky jmenujou…

Naše současná salesiánská komunita čítá 3 až 6 salesiánů. Záleží, jak se to počítá. V tuto dobu jsme tu fyzicky přítomni pouze tři: Fr. Emil, Br. Joseph a já. Emil pochází ze severní Indie, je z kmene Oraon a má lehce přes 50 let. Bratr Joseph je čerstvý třicátník z Vietnamu, dorazil sem o 14 dní přede mnou a je tu na asistenci = dvouleté praxi během teologického studia.  Patří k nám ještě náš velký boss – Fr. Francis – ředitel komunity, který odjel na 10 dní do svého rodiště v Kerale na jihu Indie, aby oslavil se svým starším bratrem jeho jmenování arcibiskupem a primasem Syro-malabarské církve (to jsou katolíci, co mají odlišný ritus, ne ten náš římský, ale odvolávající se k tradici sv. Tomáše a Antiochii v Sýrii). Pak tu momentálně chybí Fr. Pawel z Polska, který je od října na 2 měsíce v Evropě – zlepšuje Angličtinu a tráví pár dní doma u Varšavy. Na Vánoce tu už bude s námi. Ale jen na chvíli, protože Emil a Pawel se během ledna stěhují do nově přiipravované komunity na západ Bangladéše. Takže od začátku února už by měly být v Bangladéši komunity dvě. Časem se k nim přidá ještě bratr Cosma, který je rovněž z Vietnamu a zatím čeká na vízum. Takže za chvíli je tu…

Musím říct, že Emil je tu pro mě hodně užitečný a má na mě čas, takže mě provádí po našem areálu a po vesnici, seznamuje s lidmi, vše vysvětluje  a večer zve na panáka. Jakožto ekonom domu sehnal někde flašku indické whisky, takže si občas spolu sedneme. Zvlášť, když ředitel je pryč… Tady je Emil uprostřed salesiánského areálu č. 3.

Abych to vysvětlil. Jako skromní řeholnící tu máme těch areálu hned několik. První, kde bydlíme, jsem popsal. On ve skutečnosti nepatří nám – salesiánům – ale utrailské farnosti, kterou SDB před třema lety převzali. Aha, takže vlastně patří nám… Druhý areál je základka, která stojí o 200 metrů dál přes hlavní cestu. V současnosti ji navštěvuje 405 žáků od mateřské školy po šestou třídu. Sedmička a osmička přibudou během přístích dvou let, několik tříd je ještě volných.

No, a třetí komplex je zatím jen takový drobnější patnáctihektarový pozemek, kolem něhož stavíme 3m vysokou zídku. Zde je pohled z jednoho rohu do druhého, dost velká část jde ale ještě dál doprava za ty stromy. Tečky vlevo, to jsou aspiranti hrající fotbal…

Zde se do budoucna bude stavět Highschool (to v místních podmínkách odpovída prváku a druháku na střední) a College (= třeťák a čtvrťák), pak časem taky učňák a nové bydlení pro salesiány a aspiranty. Dobrý, ne…? A to jsem si myslel, že po odchodu z Líšně budu mít od staveb konečně pokoj. Všechno to vymýšlí, detailně plánuje a sám také rozhoduje Francis. Tak trochu si tu buduje takový železobetonový pomníček. Kde na to bere peníze netuším, ale jakožto bývalý kalkatský provinciál a hlavní rádce pro misie asi ví, kam sáhnout.

Jo, kromě sportování sem aspiranti chodí také pracovat na zelinářskou zahradu. A výsledky se dostavují…

O aspirantech jsem toho vlastně ještě moc nenapsal. Zde je vidíte v celé kráse… Abych byl úplně přesný, je to 16 aspirantů a jeden přednovic (Victor – druhý zleva v červené košili).

Mají tu přesně daný režim a služby a furt mě zdraví a za něco děkujou. Nejen mě, samozřejmě, ale všechny SDB.  Jinak aspirantát je období takového seznamování se se salesiánským stylem a životem a dobou rozpoznávání povolání. Přednoviciát je už bezprostřední příprava na roční noviciát. Ten tu ale nemáme, a tak se řeší, kamVictora na jaře pošleme. Víc o nich napíšu až někdy jindy.

Vedle aspirantů tu s námi ještě pobývá 25 kluků na intru, tady jsou s Josephem, Emilem, panem vychovatelem (jeden zaměstnanec) a Francisem.

Všichni tihle kluci jsou z kmene Garo. (P.S. Aspiranti jsou taky kmenoví, ale kromě Garo ještě z kmenů Santali, Oraon, Mahali a Paharia).

Ještě pár slov k přivítání. Probíhalo na několik etap – napřed tady v komunitě s aspiranty, pak s kluky z intru v rámci jakési besídky, pak ve škole před nastoupenou jednotkou a nakonec ještě v neděli po mši v naší kapli. To nás představovali společně i s Josephem.

V obětním průvodu při mši donesli aspiranti ty svoje karfioly ze zahrádky, což se mi moc líbilo, tak jsme se s nimi vyblejskli. Ostatně, kdo by se chtěl fotit furt jenom s kytkama…

Přátele, to je pro dnešek vše. Víc o životě a lidech napíšu snad příště. Za to, že jsem vůbec mohl něco napsat, a tak rychle po svém příjezdu sem, vděčím výhradně Emilovi. Hned druhý den ráno, co jsme dojeli, se mnou totiž zašel do obchodu naproti a koupil pro mě dvě SIMky a modem na net (takovou tu flešku přes USB). Jede to sice pomalu, ale jede. Tu druhou SIM mám na volání, takže dole v adrese je i moje nové bangladéšské číslo. Prostě svět je malý a… zatím o nic není nouze.

Buďte s Bohem.

Váš Gambi

  • Fr. Pavel Gambi ZENISEK, SDB
  • Don Bosco Centre Utrail
  • P.S. Durgapur, Netrokona Dist.
  • 2420  BANGLADESH
  • Tel. Bangla: +880.18.33.53.66.32
  • Tel. Czech: +420.737.37.12.48
This entry was posted in Uncategorized. Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s