“Bídaj Bharót!” = “Na viděnou Indie!”

Ahoj lidi,

co vám mám říkat… Byly to moc zajímavé a inspirativní 3 měsíce, které se pozítří ráno završí. Zítra totiž odjíždím z Krishnagaru do Kalkaty, kde přespím a ráno odlétám opět přes Dubaj do Frankfurtu. Tam odtud je už to do Plzně co by kamenem…

Vybrat do posledního indického blogu to nejzajímavější a zároveň neporušit slib daný v blogu minulém nebude úplně snadný úkol. Tentokrát vám přiblížím 3 události, které se dějí běžně i u nás, ale zde vypadají trochu jinak. Ale to až časem…

Momentky z internátu

Většinu času tady jsem strávil mezi klukama na intru, tak bych rád přidal dalších pár střípků z internátního života. Denní režim tu má pevný řád a většinou je neměnný. Např. vstávání v 6:00 (v neděli většinou už v 5:00), mše sv. v 6:30, studium, snídaně, pak práce, v 10:00 odchod do školy, odpoledne hry, studium… ve 21:00 večerní modlitby, pak mladší na kutě, starší opět studium až do 22:30. Při některých mimořádných příležitostech se program mění. To pak Fr. Denis – šéf intru – napíše na tabuli program aktuální…

Kromě Denise je v intru naplno ještě jeden salesián – asistent Christopher Raja. Pochází z jihu Indie ze státu Tamil Nadu a je tu taky trochu jako misionář – jiný jazyk, jiná kultura, daleko od rodiny. Před týdnem slavil narozky – 24 let – a jak je tady zvykem, udělali jsme mu narozeninovou nástěnku…

Protože není ještě kněz, zacházejí tu s ním salesiáni-kněží na evropský vkus docela nevybíravě, ale je statečný a dobře si rozumíme. Toto je jeho “pokoj” – spíš koutek v obrovském dormitoriu, kde odfukuje a skřípe zuby polovina kluků – oddělený pouze závěsem. Postel, moskytiéra, stůl, židle a jedna skříň – toť celé jeho vybavení.

Zde je království, nad kterým Chris bdí…

Chris mi ukázal dokonce i jeho největší tajemství – ve skříni dobře schovaný mobil, o kterém neví žádný z místních salesiánů , protože zde asistenti mobily nemají. Musejí si počkat, až budou panáčky. On ho dostal od rodičů, aby se jim z dalekého severovýchodu mohl aspoň občas ozvat.

Christopher má kolo, které mi občas půjčuje na pojíždky po městě. Díky tomu jsem nedavno mohl spatřit nejstarší památku v Krishnagaru – bývalý královský palác (Rádžabarí), z něhož se některé části svým způsobem zachovaly.

Kromě studia mají kluci pravidelnou práci – nejčastěji drobnější úklidové a zahradnické práce kolem domu. Je pravda, že to berou celkem bez řečí, ale že by se předřeli? Jeden maká a tři čumí, to od někud znám…

Kluky kromě sportu docela baví i muzika a některým i docela dobře jde. Z našich mladých saxofonistů by měl Felix Slováček jistě radost…

A celé internátní žesťové těleso s rozvahou řídí Fr. Denis SDB…

Kluci se stravují ve velké jídelně v protější budově a jejich menu je o dost chudší než to, které máme my – salesiáni. Maso nebo ryby jsou vzácností, rozhodně méně než 1x za týden. Ale nezdravě či neduživě kluci nevypadají. Asi na té zelenině fakt něco bude. Kuchyně, v níž vyvařují naše hodné “tety”, by snesla jistě ta nejpřísnější hygienická měřítka…

I když se může zdát, že kluci mají na intru hodně duchovna – každý den ráno mše, večer růženec a večerní modlitba, modlitby před a po jídle, modlitby před a po studiu, tak zdaleka to není všechno. Jednou do roka totiž mají kluci něco jako exercicie. Třídenní akce, kdy přijíždí kněz – exercitátor většinou odjinud, a pere to do nich. Doslova. Od rána do večera modlení, poslouchání někalikohodinových duchovních myšlenek, adorace, a na závěr všichni povinně ke zpovědi. Myslím, že takovýto duchovní záhul by nerozchodil leckterý řeholník v našich končinách. Kluci ale drží. A vypadá to, že je to některé i baví. Oni totiž rádi a pozorně poslouchají, když druhý mluví. Zvláštní, že…?

Různě po chodbách jsou vystaveny katechetické pomůcky jako třeba tyto zajímavé skládací “postery”.

Je na nich “plasticky” vyobrazena vždy nějaká svatá pravda a k ní je pak doprovodné povídání. Třeba o stvoření světa, o papeži nebo o tom, že církev je univerzální a otevřená všem Indiánům…

Avšak nejen duchovnem živ je člověk. Kluci mají spoustu různých jiných, poněkud přízemnějších a jejich věku odpovídajícím, koníčkům. Například “jezdění” na motorce v pyžamu……nebo focení se kdekoli a s kýmkoli.Dalším z přece jen trochu aktivnějších koníčků je lov lišek. Nevěřili byste, ale v tom našem salesiánském hyper-areálu žijí 3 lišky. Vlastně teď už jenom dvě. Jejich štěkot, vytí, anebo co to je za zvuky, slyším skoro každou noc. No, a jelikož ten náš areál je ze všech stran obehnán vysokou zdí, lišky žijou pořád jenom u nás. Ani jinak nemůžou, nemají jak odsud zdrhnout. Takže, když začne lov, nemají ani kam utéct. Zvlášť, když jim jde po krku zhruba 60 kluků s klacky. Prostě brutální honička – ochránci zvířátek by asi radostí nevýskali. Zato naši chrabří ogaři jsou na svůj úlověk patřičně hrdí…

Někteří z nich se mě pak ptali, jestli mám rád lišky. A tím mysleli, jestli jako mám rád liščí maso. Tak jsem říkal, že asi spíš ne. To je trochu zamrzelo, prý je moc dobrý. No, nevím, že bych musel šmakovat k večeři zrovna tohle…?!

Pozor, máme tu ale i krotší šelmy než jen divoké lišky. Třeba naše psí trio. To se ochomýtá po celém areálu a je velmi roztomilé, avšak neuvěřitelně líné a nečinné. Celé dny nedělají nic, než že se válí po chodbách. A v noci pak statečně štěkají bezpečně zalezlí za mřížením našeho domu. Prosím pěkně, toto je zdaleka nejčastější pohled na naše hlídače…

Chudáčci, už neví, jak by si lehli, tak vymýšlejí různé alterntivní pozice…

Dobře. To vše bych ještě dokázal skousnout. Že ale pes usne rozplácnut uprostřed chodby s nohama nahoru (a nevzbudí se ani když ho fotím), to považuju za naprostý výsměch člověku – jeho nejlepšímu příteli.

Teď už k těm třem událostem, jak jsem slíbil na začátku. Všechny jsou vlastně spojeny s nějakou církevní akcí nebo svátkem.

All Souls Day čili “Dušičky”

Začátkem listopadu se slavila památka všech věrných zemřelých. A musím říct, že to pro mě byl jeden z největších zážitků. Na hřbitově se konala mše, přišli snad všichni věřící z celého Krishnagaru a všude bylo spoustu světla, barev, vůně (z květin i vonných tyčinek) a zvláštní radost. Žádná šedivá sychravá pochmurnost, co je někdy cítit u nás.Jak se šeřilo, sluneční svit postupně vystřídaly svíčky…

Mezi rodinami tu panuje taková nepsaná soutěž o nejhezčí a nejkvětinovatější hrob. Všude jsou proto hory žlutých a oranžových afrikánů, ale i umělých květů…

Rozhodně si s tím dávají pěknou práci, a výsledek pak stojí za to…

Na mši nemohli chybět nasi bobánci z intru a, samozřejmě…

sestřičky. Každá kongregace tu má kout se svými řeholními hroby. Zde “Sisters of Immaculate Conception”.

Pro nás kněze bylo vedle přijímání nejnáročnější vykrápění hrobů. Po mši totiž musí být vykropen a kadidlem vykouřen každý jednotlivý hrob. A že jich tu pár je… Běda, jak by na hrobeček nedopadla aspoň kapka svěcené vody. To by to velebníček od věřících schytal! Odpovídala tomu i spotřeba svěcené vody, takže já jsem doplňoval kropenku kupříkladu 4x. Funguje to tak, že se chodí ve třech – jeden kněz jde první a kouří, druhý kropí a ministrant nosí  “rezervní nádrž” svěcené vody. Zde již Fr. Lál po kropící akci mezi svými…

Eucharistic Procession

Druhou zajímavou akcí byl eucharistický průvod – jak se u nás ještě někde dělává na “Boží Tělo”. Zde se dělá v průběhu celého roku, protože každá farnost chce, aby v čele průvodu šel biskup. Takže průvody se konají po diecézi neustále a biskup všude chodí a nosí v čele monstranci. Když jsem ho litoval, co se nachodí, tak místní SDB mně říkali, že je to v pohodě, že stejně nemá jinak co dělat…

Vše je důkladně připraveno a vyzdobeno, věřící se scházejí na farním “dvorku”. Geniální pojízdný tlampač s mikrofonem – napájený autobateriemi – je již také nachystán.

Konečně se začíná – průvod vychází z kostela, v čele jdou biřmovanci v bílém. Ano, tyto děti byly před pár hodinami biřmovány. Napřed jdou děvčata…

a pak chlapci s košíčky plnými afrikánových okvětních lístků.

Ještě k tomu biřmování. Přítomnost biskupa na procesí se totiž zároveň využívá k udílení této svátosti při ranní msi. Průvod samotný je pak odpoledne. Vpředu jde kadidlo a andělice se světlem, za nimi pod baldachýnem biskup – jako správný apoštol s hlavou zcela vnořenou v Pána Ježíše.

Průvod se šel docela dlouho – celkem hodinu a půl a ušli jsme tak 3 km. Zdržení způsobovaly roztomilé přestávky, které jsou největším oživením průvodu pro biřmovance a hlavně pro andělské světlonošky. Každé zhruba 3 minuty jedna určená žena zazvoní na zvonek. V tu chvíli se průvod zastaví a biřmovanci-chlapci, kteří jdou těsně před průvodem, uctí Nejsvětější svátost. To se děje tak, že ze svých košičků házejí plné hrsti květinových lístků směrem k monstranci. Většina z nich však k baldachýnu nedoletí a padne na světlonošky, které jsou z toho v sedmém nebi. Pak se zase vrhači květů otočí zpět do původního směru a jde se dál. Jak průvod pokračuje a původní nadšení i svěžest mizí, náboženský motiv uctívání se poněkud vytrácí a chlapci hází květiny očividně přímo na děvčata. A krásně se na ně při tom usmívají. Nebo že by na Pána Ježíše…?

Průvod je skutečně dost dlouhý a v jednom místě, kde se otáčel, byl vidět začátek i konec. Na fotku se ale celý stejně nevešel…

Zpátky ke kostelu se doráží už za tmy, následuje liturgický tanec, dále promluva, adorace a slavnostní požehnání. Věřící celou dobu pozorně posluchají a modlí se.

“Bíje” neboli svatba

Poslední velká akce byla jedna místní svatba, které jsem se předevčírem a včera zúčastnil. Mladý muž Bídžoj Halder si bral slečnu Kakalí Šórkar. A jelikož Kakalí je sestrou mého učitele bengálštiny Dídžena, byl jsem pozván jak na svatební obřad v katedrále, tak na následné dvě oslavy.

Nevěsta v závoji u vchodu do katedrály již čeká na svého milého.

Obřadu předsedá opět náš pan biskup (pak že nemá co dělat…). Zde už je i ženich Bídžoj a kmotra nevěsty, právě začíná manželský slib.

…prstýnky

a po nich konečně může ženich odhalit závoj své “čerstvé” manželky. Jakoby pohledem na její odhalenou tvář nebyl zrovna dvakrát nadšen. To se mi asi jen zdá…

Po mši jsem ještě vyblejsknul tuto skupinovou kompozici s panem biskupem Josephem.

A pak už se jelo do domu ženicha, kde se konala první hostina. Ta druhá byla na pořadu následující den v domě nevěstiny rodiny. Domovní dvorek pečlivě vyzdobili a přetvořili v takový malý open-air včetně nejmodernější techniky.

Na podiu novomanželé baví hosty, například krájením nekolikapatrového dortu.

A toto už je druhý den, jsme ve vedlejší farnosti nevěsty, kterou také spravují salesiáni a mají tu hezkého Dona Boska v obklíčení rozkvetlých kaktusů.

V domě nevěsty je vše nachystáno, čeká se jen na příjezd Bídžoje a Kakalí. Ti přijíždějí v průvodu s tanečníky a trubači, nálada už je již uvolněnější.

Manželům Halderovým to v autě moc sluší…

A toto je onen slavný stroj Ambassador, jenž je dovezl na místo a který teď místní vesničané zvědavě okukují.

Novomanželé slavnostně usedají na speciální “trůn”…

…a přijímají dary, gratulace a také provádějí nejrůznější tradiční úkony a zvyky, které nejsem schopen ani popsat.

Postupně se s novomanželi Halderovými všichni fotí, i na mě se dostalo.

Skromě musím přiznat, že jakožto jediná rudá tvář na svatbě jsem celé akci dodal mezinárodní punc. A novomanželé Bídžoj s Kakalí tomu byli moc rádi… Pak se už jen jedlo a zpívalo. Ale pro našince jedna velká zvláštnost – kromě přípitku nevěsty a ženicha sklenkou jakéhosi červeného – nikde ani kapka alkoholu!

Tož asi tak, to by mělo být všechno, úkol jsem splnil – pouze 1926 slov a 45 fotek!

Pozítří cestuju do Berlína pro vízum, pak pobudu pár dní v ČR a 30. 11. letím do Dháky. Konečně!!! Nevím, jak to bude vypadat s přístupem na net v Bangladéši, takže Gambicek se asi na delší dobu odmlčí.

Mějte se moc krásně, Hospodin vás všechny opatruj.

Váš Gambi

This entry was posted in Uncategorized. Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s