Hare hare Krishangare

Ahoj lidi,

takže teď vás zdravím už z Krishnagaru, což je necelých 100 km na sever od Kalkaty. Pokud si to chcete najít, tak zadejte do GoogleMaps Don Bosco Youth Centre, Krishnanagar, West Bengal, India a uvidíte přesně můj současný palác. Říkají tu, že Krishnagar je vesnice, ale podle Wikipedie má kolem 100.000 obyvatel. Celkově je to tu chudší a špinavější než v Kalkatě, ale lidé jsou moc milí.

Tady, co bydlíme my – salesiáni, je to takový mega-komplex – nepředstavitelně obrovský pozemek – na délku asi 800m, na šířku určitě 500m. Na té mapě je to od silnice vpravo k silnici vlevo, dole ohraničené železnicí a nahoře takovým prohnutým potokem. Jelikož místní biskupové byli vždy salesiáni (teď je to Lucas, který je v pořadí na stolici čtvrtý), tak věnovali tenhle pozemeček salesiánům, aby tu vybudovali školu, učňák a internát. No, a to všechno tu stojí, kromě toho komunitní dům a velká zemědělská farma.

Internát je pro kluky od 8 do 18 let, je jich tu celkem 150 a jsou tu furt. Domů jedou jen na letní prazdniny. Do školy chodí, ale jinam – mimo náš kompex. Tady jen bydlí, ale režim mají zhruba jako v semináři. Učnák je hodně velký – pro 1.500 učňů a ani nevím s kolika obory. V každém případě jejich dílny jsou taková menší továrnička. No, a na farmě máme krávy (vyzáblé na kost), býka, kozy, husy, prasata a kdejakou další havěť. Jo, a taky rybník. Dá se říct, že je to takový město ve městě.

V komunitě je nás 8, z toho 6 kněží a 2 asistenti (mladí SDB na praxi). Většina kněží pochází z Keraly, což je úplně na druhé straně Indie, takže tu jsou vlastně na misiích, protože doma mluví úplně jiným jazykem než tady a tvrdí, že i kultura a vůbec všecko se hodně liší. Dva z nich jsou svěcení stejný rok jako já – 2005. Zjistil jsem, že na to se tu hodně hraje. Panuje tu takové trochu “kastování” i mezi salošema, takže jedna z prvních otázek, která je mi s železnou pravidelností kladena hned při prvním seznámení, je, jak dlouho jsem knězem. Já jsem v jejich terminologii “pozdní povolání“, protože jsem nešel na salesiána hned po střední škole poctivě vyformován nějakým salesiánským internátem nebo aspoň salesiánskou školou. V jejich očích je to tak trochu jako mínus, ale já se tím docela chubím a říkám jim, že nebylo vůbec špatné poznat i něco jiného než salesiánský svět. Což moc nechápou. Jinak mě tu ale berou dobře, hned mě vzali jako jednoho z nich a myslí si, že přece všechno znám a s ničím nemám problém, protože žijou v představě, že u salesiánů je to všude stejné. Pokoušel jsem se jim vysvětlit něco o tom, jak u nás působíme ve střediscích, ale viděl jsem, že jim to nezacvakává, protože si to nedokážou vůbec představit.

Bydlení tu mám na místní poměry hodně dobrý – pokoj asi 3,5×8 m a mega pracovní “ponk” – takovej ten stůl s plechovýma šuplatama. Kromě toho postel se sítí proti moskytům a kovová skříň na hadry. Koupelna je trochu chudší, ale voda teče. Elekřina je tu jak veřejná, tak vlastní. Ta veřejná vypadává každý den tak 3 až 5 krát a v tu chvíli přijde na řadu náš naftový generátor. Horší je to s internetem, protože připojení je šíleně pomalý (hlavně odchozí), takže nehrozí, že bych odeslal nebo vůbec načetl nějakou fotku či soubor větší než pár mega. Prý se ale bude brzy pořizovat něco rychlejšího, takže třeba časem pošlu i nějaký fotky.

Počasí je zatím v pohodě, asi trochu mín než aktuálně u vás – kolem 30°C. Je prý pořád období dešťů, ale já tu zažil déšť za celý týden jen 3x – jednou mrholilo v Kalkatě, pak jednou pršelo asi hodinku tady a včera konečně pršelo řádně – taková klasická letní bouřka s vydatným slejvákem. Komáři zlobí jen lehce, jejich sezóna zatím nepropukla, prý přijde na podzim. Takže zatím si to vcelku užívám.

No, a co tu vlastně dělám, že? Jako správný řeholník poctivě řeholím… Samozřejmě. Takže vstavám v 5:10, protože v 5:30 jsou modlitby – rozjímání, ranní chvály a mše. Vstává se tak brzo proto, aby se co nejvíce využilo denního světla. Kluci na intru mají budíček v 6:00. Pak je mše – pro všechny. Já ji ale mívám buď soukromě v takové malé kapli, která je uvnitř velké inernátní kaple, anebo chodím k sestřičkám, kde sloužím v angličtině. Už jsem byl ve třech jejich komunitách, ale prý je tu v Krishangaru někde ještě čtvrtá. Fakt skoro jako Vatikán. Všechno to jsou sestry z kongregace “Catechist Sisters of Mary Immaculate” (SMI), které založil ve 40. letech jeden velký salesián Louis LaRavoire Morrow, původem z Texasu, jež se tu stal pátým biskupem krishnagarským. Sestry zde mají svůj Mother House (mateřinec), noviciát (asi 30 holek), nemocnici a školu. Jednou jsem už taky koncelebroval v internátní kapli pro kluky při mši v benágálštině a byl jsem rád, že aspoň na Amen jsem se chytal.

Pak je kolem 8h snídaně – to je takový menší oběd, tady se snídá fakt vydatně – vždy něco vařeného s kari a rýží nebo těstoviny, smaženice atd. Kromě toho sladký toustový chléb a marmeláda. K tomu šíleně silný čaj (dost dlouho jsem si myslel, že je to nescafé) s horkým mlékem a cukrem. Pak mám chvilku na úklid, cvičení nebo učení, protože v 10h přichází můj soukromý učitel bengálštiny Dídžen Šorkar – odchovanec zdejšího intru, který má magistra z bengálského jazyka a knihovnictví. Je moc milej a trpělivej, ale valí to na mne jako prase. Po šesti dnech už máme za sebou “present simple”, “present continuous”, “present perfect” i budoucí čas. Písmenka už poznám skoro všechny, většinu už dokážu i napsat, ale trvá mi to strašně dlouho. Kluci, ti mě nešetří už vůběc, protože jak jsem na ně promluvil pár slov bengálsky, tak už to na mě melou furt, i když jim říkám, že nerozumím. Ale lepši se to den ze dne. Jen tak pro zajímavost, třeba “Ve jménu Otce, i Syna a D.Svatého” se řekne: “Pita Putro Povitratta name. Amen.” A kdybyste náhodou nevěděli, kdo jsem, tak jsem “púrohit” = kněz. Taky jsem už vyfasoval takovou slušivou bílou kleriku, kterou tu všichni SDB nosí.

Takže do 12h mám intezivní dvě hodiny bengálštiny, pak je oběd – něco podobného jako snídaně, většinou je toho ale trochu víc. Na snídani i oběd si chodí každý ze SDB jak mu to vyjde – zhruba v rozmezí jedné hodiny. Sedí se u kulatého stolu a všechno jídlo je na otáčecím prostředku v takových termoskových mísách, takže to nevychladne. Vaří nám tu dva pánové, jeden mladý, druhý starší. To v budově naproti, v takové polní kuchyni, vyvařujou paňmámy pro kluky z intru v jakýchsi obřích pánvích o průmeru tak 2 metry – přímo na ohni.  Po obědě si v důsledku toho nekřesťanského vstávání musím jít většinou dáchnout. I když, dneska jsem to dal bez siesty! Pak se zase učím a ve 4h odpoledne, když se kluci vrátí ze školy (začínají až v 10h!), tak si jdu s nima zasportovat. Hrávál jsem zatím basket nebo volejbal, na fotbal se teprve chystám. Hokej s takovýma zajímavýma hokejkama z palem jsem ješte nezkoušel. Maji tu dvě velká fotbalová hřiště, která jsou ale při deštích pod vodou nebo plná bahna. Kluci jsou hrozně milí, furt mě zdraví a jsou šťastní, když ze sebe vysoukám nějaký to bengálský slovo. Po páté hodině pak jdou kluci hrát na nástroje (kytary, bubny, trubky, hrmoniky) – mají totiž sport i muziku povinně všichni. Já se jdu po vydatné sprše zase většinou učit něbo něco psát a další program je až v 19:40 – večerní chvály – a po nich společná večeře. Ta byvá i s polevkou. Pokaždé je ale “bhat” – rýže.

Pak jsou buď zprávy nebo se mnou někteří spolubratři jdou hrát na intr pinec – kluci hrajou většinou obíhačku, ale když přijdeme my, tak nám cpou pálky do ruky, ať hrajeme my – salesiáni – proti sobě. Na body se tu nehraje (asi to není moc salesiánské), jen tak se prostě pinká sem a tam. Ale jak tak s nima hraju, asi by na mě stejně nikdo z nich neměl🙂 Možná jedině Fr. Joy, ten má dost dobrej spin. Ve 21h pak bývá společný růženec – chodí se při něm po skupinkách po areálu – kluci a salesiáni mezi nimi – a potom jdou všichni společně na večerní modlitbu do kaple. Po ní jdou menší kluci spát, větší ještě můžou do půl jedenácté studovat. A teď se zrovna drtí řádně, protože pozítří dělají jakési zkoušky.

No, a ještě co Bangladéš? Hranice je od nás jen asi 30 km, ale Bangladéš je izolovaná země, příhraniční styk neexistuje, sami Indové musí mít na cestu tam vízum. To moje zatím pořád není, za chvíli to bude už rok, co na něj čekám. Mluvil jsem už taky po telefonu s naším ředitelem Francisem a smskoval s dalším Indem, co tam je v komunitě, s Emilem. Přece jenom jsme teď už i fyzicky v jedné salesiánské provincii, tak se komunikuje líp.

Takže to je zatím ode mě vše, mějte se krásně a pánové, dejte pozor, ať vám tam při těch vedrech nepopraskají gumy u trenýrek.

Váš Gambi

Ještě pro doplnění, zde je moje adresa:

Fr. Pavel Zenisek SDB
Don Bosco School
Krishnagar, Nadia Dist.
West Bengal, INDIA
741 101

A toto moje indické mobilní číslo. Překvapivě funguje: +91 9433057556.

This entry was posted in Uncategorized. Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s