Bye bye London

Ahoj ahoj,

hlásím se naposledy od Temže, jelikož je neděle brzo ráno (26.6.) a ja za pár hodin ukončím svůj témeř devíti mešíční pobyt v tomto podivuhodném městě.

Od posledního blogování se toho událo hodně a je to z Londýna naposled, takže tentokrát je toho hodně a trochu heslovitě…

1. Návštěva provinciálního ústředí a Liverpoolu

Provinciální dům anglických salesiánů (vlastně spíš britských, abych neurazil komunitu v Glasgow) se nenachází překvapivě v Londýně, ale v městě Bolton v severní Anglii kousek od Manchestru a Liverpoolu. Budovu – spíš záměček – sdědili po jakémsi zámožném šlechtici, který měl salesiány patrně velmi rád…

Spolubratři z provinciální komunity nás přijali ve vší štědrosti…

Na cestě zpět jsme se stavili ještě v další komunitě, která se nachází v městěčku Bootle na okraji Liverpoolu, kde jsou velké námořní doky. A na pobřeží vyrostlo zajímavé a kontroverzní umělecké dílo – 100 bronzových lidských postav rozesetých po pobřeží, i když spíš vlastně v moři – jsou vidět jen když je odliv. Ty mrňavé tečky v dálce, to jsou ony…

Takhle vypadá jedna z nich zblízka s naším cudným panem ředitelem.

Být v Liverpoolu a nezajít na mýtický Anfiled, kde sídlí místní FC, to by snad ani nešlo. I když jen před branou, ale přesto…

2. Cesta za sv. Tomášem Beckettem do Canterbury a do Doveru

To jsme si jeden den řekli, že by bylo slušné navštívit hrob mučedníka Thomase Becketta, který byl arcibiskupem v nejstarší anglické diecézi – v Canterbury. Byl zavražděný skoro jako náš Václav, i když jemu se, pravda, povedlo dostat dovnitř chrámu, takže ho zapíchli ne u dveří, ale přímo v katedrále. Tady za těma dveřma to bylo…

Katedrála úchvatná – zvenku i zevnitř.

Nejvíce ze všeho mě ale dostaly tyto vitráže z 12.st…

…a skvostná pozdně gotická klenba v křížení.Pak jsme ještě zajeli od Doveru, kde je přístav, zajíždí tam vláčky do Eurotunelu a kontinent je skoro na dohled. Toť naše skvadra – Marc (Jižní Korea), Saju (Indie) a Štefan (Slovensko) – s White Cliffs a doverským přístavem v pozadí.

3. Objevy v Přírodopisném muzeu a v Muzeu vědy

Tato dvě muzea, kousek od mojí školy jsem navštívil několikrát (nejdi tam, když jsou zadarmo!) a stejně jsem všechno nestihl projít. Natural History Museum je už skoro 200 let staré s krásnou architekturou…

…mraky dynosaurů a všelijakých pravěkých potvor a kdoví co všechno tam pan Darwin a spol natahali. Mají tam taky kus sekvoje, co byla stará 1500 let, když ji v Yosemitech porazili a rozporcovali.Muzeum má 4 části, toto je netradiční vstup do sekce, která se věnuje Zemi a Vesmíru (jejich vzniku, utváření hornin, minerálům atd.)

Science Museum je trochu mladší, ale neméně zajímavé a nabouchané exponáty. Např. tato slavná Rocket od pana Stevensona – první parní lokomotiva, co vozila lidi.

Nebo různá fára a éra…

Zajímavější je moderní část muzea, která je dělaná hodně interaktivně a naukově – především pro školy. Můžete si tu leccos vyzkoušet nebo třeba zjistit něco zajímavého o změnách klimatu nebo taky o sobě a své rodině…

A na mapě, co ukazuje výskyt zemětřesení ve světě za posledních 24 hodin, jsem s úlevou zjistil, že Bangladéš je v úplně klidu…

4. Nejstarší kostel v Londýně

O tomto kostele ví celkem málokdo, ale je to vlastně jediná dochovaná církevní stavba z doby Normanů (11.st.). Vlastně jde o obdobu románského slohu, který ve stejné době kvetl u nás. Kostel se jmenuje St. Bartholomew-le-Grand a je blízko někdejší londýnské šibenice, co stávala na Spitalfields. Uvnitř je úžasně klidná a působivá atmosféra…

Toto je domeček v bývalé bráně kostela,.

Kostel byl totiž původně ještě jednou tak dlouhý, než dnes. Dokud nepřišel pan král Jindřich VIII., který nejen, že odtrhl anglickou církev od Říma a nechal stít dvě ze svých šesti manželek, ale také nechal zrušit, zbořit nebo poničit spoustu kostelů a klášterů. Šikovnej chlapík…

V jedné boční kapli jsem našel jeden z nejpovedenějších moderních obrazů Marie s Ježíšem, co jsem za poslední léta viděl.

Naproti kostela je pak náhrobek na místě popravy Williama Wallace – pro Angličany rebela a lumpa, pro Skoty národního hrdinu.

5. Římské lázně v Bath a cesta do Walesu

již jméno města Bath dává tušit, že tu jsou (a vždycky byly) lázně. Založili je Římané v 1.st., kdy vybudovali obrovský lázeňský komplex i s chrámem. Jenom vykopávky, které z toho zbyly, člověka úplně ohromí svou rozlehlostí. No, museli mít ti Římani fakt pěknej relax v takových lázních. I když dneska už na to kálí kachny…

Potkal jsem tam dokonce i pár Římanek, co asi nějak nestihly umřít.

Vodička skoro průzračná…

V Bathu je kromě Římských lázní ještě jedna zajímavost – podivuhodná srpovitá bytovka zvaná “Royal Crescent” – hodně volně přeloženo “královský rohlík”.

Jinak Cardiff – hlavní město Walesu – mně úplně nenadchlo, ale hrad, co tam stojí v centru města, je docela slušnej.

A hned za hradem stojí obří Millenium Stadium – kotel pro 70.000 fotbalových, ragbyových nebo hudebních fanoušků.

A jelikož ten den bylo zrovna finále Heineken Cupu, což je v ragby to samé, co Champions League ve fotbale, celé město bylo v obležení věrných fanoušků šišatého nesmyslu. I hradní předpolí bylo dobyto…

6. Návštěvy

Koncem května a v červnu jsem měl tu čest, že do Londýna zavítali někteří mojí dobří kamarádi, takže jsem si užíval krásných setkání…

Šárka a Jirka Besperátovi tu byli za svým známým, ale přesto je nejvíc zaujalo stádo obrovitých psisek, na které jsme narazili kousek od Covent Garden.

Hned na druhím místě byl pohled na budovu moderního umění Tate Modern ze břehu (spíš dna) zrovna odlité Temže.

Jirka se nejen potkal se svým bývalým žákem Borisem (právě fotí fotícího), ale skamarádil se s dalším chlapíkem, jenž z toho neočekávaného setkání však docela zcepeněl.

Na skok jsem tu potkal mládež z Brna, která přijela se školou na poznávací zájezd – zde jistě poznáváte Michala a Dominika.

Další zajímavá, a nakonec i velmi dobrodružná, výprava byla z Líšně. Salesiáni Jožka, Marf a Vítek stihli za 3 dny prochodit v Londýně skoro všechno. 

Skoro až neuvěřitelné bylo to, že každý z nich tu učinil nějaký významný objev. Jožka například zjistil, že mu tu patří síť pouličních zmrzlináren…

Marf zase odhalil, že Libor Macák už stihl prodat bývalou salesiánskou červenou feldu nějakému zámožnému londýňanovi. No, a Vítek, jak sami vidíte, se sveřepě drží žulovéhu podstavce sochy sv. Tomáše Moora.Proč asi? Jelikož v něm naprosto bezpečně rozpoznal kámen, na který před léty poklepával Děda Baran v Žabinách a všichni do teď žili s vědomím, že leží v základech kostela Panny Marie Pomocnice. Všechno je jinak…

7. Stadióny – Twickenham, Lords, Wembley

Nikdy mi nedošlo, že Angličané “vynalezli” hned několik sportů, které jsou dnes populární skoro na celém světě. A taky mi nikdy nedocházelo, že v nich už dávno nejsou nejlepší. Hned 4 z nich mají tady v Londýně své “svatostánky” Třeba tenis má svůj Wimbledon, kde jsem byl už na podzim. Tak jsem se vydal za dalšími třema.

Twickenham – chrám ragby v západní části Londýna. Nejslavnější a taky největší ragbyový stadión na světě – pojme přes 80.000 lidí. V Anglii je jen jeden stadion větší, a to Wembley.

Kotel je to fakt řádnej, byl jsem tam na ligovém zápase Leicester proti Saracens, kteří nakonec vyhráli.

Lord’s je pro změnu kolébka kriketu. Sport, který musí být hrozně nudný, trvá totiž částo 3 nebo 5 dní. Indičtí spolubratři se mě snažili naučit pravidla této hry. Asi to bude chtít ještě delší dobu nebo kratší vedení. Trochu mě děsí, že v Bangladéši je kriket sport č.1.

Na Lord’s jsem byl jen na prohlídce (Guided Tour), protože na to, abych šel na zápas, jsem skutečeně čas neměl. Ta budova tiskového centra je docela známá, asi známnější než hlavní tribuna “Pavillon”.

Zde ještě pohled z útrob tiskového centra, kde sedávají jen novináři a televizní komentátoři…

Wembley – chrám fotbalu. Stadión byl před 5 lety úplně přestavěn, takže má místo pro 90 tisíc lidí a taky zatahovací střechu.

Stadión je dnes vidět už kilometry daleko, protože dostal tuhle obloukovitou konstrukci, která měří 315m a je vyrobená ze 3 kusů, které sem na místo dopravili. Moc nechápu jak. Opět jsem byl na “guided tour”, takže jsem se dozvěděl spoustu zajímavostí. Tou nejpřekvapivější bylo číslo 2618. Přesně tolik je ve Wembley záchodů, což z něj dělá nejzáchodovitější stavbu na světě. Vemte si to – jeden záchod na 34 lidí. To musí být radost čůrat. Dostali jsme se až do střev stadiónu,

např. také do šaten, kde mají svoje místo tyto hvězdy…

Jako třešnička na dortu byla možnost vyfotit se s nejstarším pohárem na světě – “FA Cup” neboli pohárem anglické fotbalové federace.

8. Královské konírny

Jedna z mých posledních návštěv v londýně vedla do královských koníren – “Royal Mews”. Nenechte se ale plést, nestarají se tu jen o živé koně, ale i ty ukryté pod kapotou. Mají pod palcem veškerou přepravu Její Výsosti. Pouze však po zemi. Vodu a vzduch už zase mají jiní. Tady jeden živý bělouš. Přesněji řečeno rasa Windsor Grey, kteří jsou specialisti na tahání královských kočárů.

 

 

 

 

Třeba takovýchto…

Tenhle je asi nejslavnější a nejhonosnější – Golden State Coach.

No, a tady to je jeden ze čtyřkolových koníčků značky Rolls-Royce.

 

Nic, musím končit, za 4 hodiny mi letí dostavník Luton-Praha. Ale já jsem v klidu, kufry mám už totiž sbalený…

This entry was posted in Uncategorized. Bookmark the permalink.

One Response to Bye bye London

  1. markéta líšeňská says:

    Zrovna jsem ti chtěla psát,abych zjistila, jak je to s tvým trvalým či přechodným bydlištěm a čtu, že už snad sedíš v letadle na Bangladéž… nebo tak trochu domýšlím.Jak je to s Tebou tedy Gambi? modtlitbě Markéta

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s