Mosty, velké noci a jiné pařby

Ahoj ahoj,

zdravím zase po pár týdnech s novou snůškou postřehů, fotek a blábolů.

Pro mnoho křesťanských národů po celém světě jsou Velikonoce největšími svátky v roce. Ne tak ve vyspělé a světu kdysi vládnoucí Británii. Zde se letošní Velikonoce pouze velmi nesměle tísnily ve stínu mnohem většího svátku – svatby následníka trůnu se svou neurozenou nevěstou. Ale abych nepředbíhal…

1. Mosty na Temži

Po letech jsem si užíval podivného klidu, který každý normální farář může o Velikonocích zažít jen velmi těžko. Neměl jsem totiž na starost žádné obřady, jen pár koncelebrování, takže jsem si řekl, že to prožiju trochu jinak. Na Bílou Sobotu jsem v 7h ráno vyrazil na výlet proti proudu řeky Temže (Thames Path) s tím, že kam dojdu, tam dojdu. Stačí, když stihnu večerní obřady ve 21h.  Kromě zajímavých mostů a přírodních krás toho na celé cestě nebylo zas až tak moc k focení. Nejzajímavější byla ta cesta samotná. Přesto pár fotek si neodpustím.

Začátek cesty – Battersea Bridge – asi 700m od našeho baráku. Příliv v maximu.

Nádherný most v Hammersmith, asi 7km od nás, Temže hezky široká… Šel jsem podél míst, kde veslaři trénují na známý závod Cambridge-Oxford, který se v těchto místech každoročně jezdí (nebo veslí?). Zkoušel jsem s nimi závodit – já pěšky, oni na vodě – a musím se pochválit, některé veslaře jsem předešel. Jako třeba tyto…

Další hezký most v Richmondu (asi), asi o 6 km dál.

Udělal jsem si jednu delší přestávku, a to v královských zahradách v Kew, kde sídlí Royal Botanical Garden. Zrovna vše kvetlo, takže chápete – neskutečný žrádlo pro všechny smysly… Popsat to nejde, nafotit jen trochu, takže jen pár záběrů. Celkem jsem jich udělal asi 70…

Dosti kytiček a stromů, zpátky k mostům. Dohromady jsem jich minul 17. Takhle to vypadalo po dalších 15 ušlých km, Temže výrazně zeštíhlela, zato přibyly kolesové parníky a české paneláky…

A k tomu plno lidí, co se plavilo v jakýchsi podivných neckách či větších rakvích nebo co to vlastně bylo…

Taky jsem zjistil, že nejen Češi, ale i Angličani mají zálibu v chataření…

Toto je most u královského sídla Hampton Court, kde jsem už jednou se spolubratry byl – viz minulé povídání).

Když jsem k mostu přicházel, právě mi přišla sms od rodičů o úmrtí kněze Vladimíra Vyhlídky – pro mě osobně velmi vzácného přítele a pro mou cestu ke kněžství dost důležitého člověka. Jak symbolické, Hospodin si ho povolal na Bílou Sobotu! A navíc v den výročí mého kněžského svěcení…

No, a zde poslední most, pod kterým jsem prošel, ve Walton-on-Themes. Řeka by se tu už dala pomalu přeskočit.Ve Waltonu jsem nasedl na vlak a jel zpátky domů. V nohách jsem měl 44km a na nich asi 45 půchýřů! (Pozn. autora: druhý údaj je možná malinko nadnesený).

2. Velikonoce

Na Vigilii do katedrály v Southwark = ta půlka Londýna, která je na jižním břehu Temže, kam spadá i naše komunita, jsem se sotva doplazil. Chtěl jsem ale vidět našeho pana arcibiskupa Petra, když už se za něj tak usilovně při mši modlím. Obřady byly hezké, před katedrálou skromný ohníček, o to honosnější průvod dovnitř. Trochu to ošidili, čtení byly jen 3, jinak ale fajn.

Nejsilnější ale pro mě byl křest deseti a následné biřmování sedmnácti dospělých mladých lidí. Zde se poslední z nich fotí po mši před obětním stolem.

Jen tak pro zajímavost, mají tu ve zvyku na Velký Pátek zakrývat nejen kříž, ale i všechny sochy v kostele. Takže zde je například záběr na boční loď našeho (salesiánského) kostela v Battersea. Řekněte upřímně, nezačali byste se smát? Mně se teda fakt chtělo čůrat…

V komunitě jsme měli na Boží hod slavostní oběd. Vyjímečně jsem se okolárkoval, takže ani Cyril na mě neměl…

Komunita se nakonec sešla asi tak z poloviny.

3. Sestřičky

V týdnu po Velikonocích slavily moje milé “Hermanas” neboli španělské sestřičky slavnost jejich zakladatele Benedicta Menni, takže celý hospic zářil slávou. Jejich radost jsem mohl s nimi  prožívat při mši i po ní. Na mši byly nejen sestry a někteří z “residents” (pacienti), ale i všichni zaměstnanci. Asi to měli povinné, anebo chtěli udělat sestřičkám radost, nevím. V každém případě při následné oslavě byla cítit moc krásná atmosféra a upřímné vztahy mezi všemi 3 skupinami – sestry-zaměstnanci-staříci.

Rázná sestra představená – Sr Isabel – každému zaměstnanci před nastoupenou jednotkou děkovala za uplynulý rok a předávala dárečky a osvědčení .

Bylo to takové rodinné a fakt silné.

4. Královská svatba

O tom se mi docela těžko píše, protože si myslím, že kdo nebyl v Anglii a aspoň trochu nezná historii, kulturu a hlavně myšení jejích lidí, moc nepochopí, proč z toho byla takové mega-akce. Tedy kromě těch krásných šatů nevěsty, o které přece hlavně šlo… Královna a královská rodina je tady totiž něco, co lidi skutečně spojuje a dává identitu a kontinuitu. Určitě nejde jen o nějaké udržování staré a dávno vyčpělé tradice, ale o něco životného a svým způsobem jedinečného. 

Ještě den před svatbou jsem počítal, že na svatbu půjdu osobně. Pravda, do Westminster Abbey mě nepozvali, ani mě ti anglikáni nechtěli za ministranta, tak jsem si říkal, že bych se tam šel postavit někde podél cesty a jedné mé kamarádce, co kromě svého manžela zbožňuje i prince Williama, jí ho zblízka vyfotil. I vydal jsem se na místo večer předem, abych si nějaké to místečko obhlédnul. “Ad situ” to vypadalo asi takto:

Prostě lidi  kempovali úplně všude a dělali přitom nejrůznější věci, jako třeba prostřeli slavnostní tabuli a pili šampaňské…

… lízali zmrzliny……dávali si na hlavy různý nesmysly…

…nebo jen sbírali síly před nezadržitelně se blížící nocí.

A to vše se dělo pod starostlivým pohledem všudypřítomné policie…

No, zkrátím to. Když jsem viděl, jak to vypadá podél trasy svatebního průvodu v předvečer svatby, raději jsem si ani nechtěl představit, jak to tam bude vypadat druhý den. A naznal jsem, že z křesla našeho obýváku uvidím vše určitě líp a ještě se nebudu muset mačkat s nějakýma bláznama, co mají za kloboukem britskou vlajku. Stručně řečeno, suše jsem vyměknul. Ale ještě než jsem z chystaného místa činu odešel, měj jsem neskutečné štěstí. To byste fakt nevěřili. Narazil jsem totiž na samotný budoucí královský pár i s ženichovou máti. Prostě, haluz jak sviňa!

Takže asi tak. Původně jsem si myslel, že vám napíšu ještě o návštěvě provicniálního domu v Boltonu, cestě za sv. Tomášem Becekttem do Canterbury, objevech v Přírodopisném muzeu a v Muzeu vědy, jakož i o nejstarším kostele v Londýně. Ale to by bylo moc, necháme to na jindy…

Mějte se krásně a žijte v radostném očekávání blížící se bouře sesílaného Ducha svatého.

Váš Gambi


This entry was posted in Uncategorized. Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s