Max, Libor a Don Bosko

Ahoj kamarádi,

tak jsem zase tady. Zjišťuju, že ty časové intervaly mezi mými blogo-psaníčky se nějak stále zvětšují. Nevím, čím to může být, ale patrně tím, že zas tolik nových věcí se tu neděje, že jsem Londýn už trochu okoukal a že už se mi tolik nestýská, abych se chodil vyplakávat do gambicka.com.

Pár novinek přece ale mám. První se týká mého študování. Koncem ledna jsem se dozvěděl, že zkouška z angličtiny, kterou jsem dělal v půli prosince, dopadla dobře a že ji mám. Bylo to sice “o prsa korejské ženy”, jak by řekl jeden můj kamarád, ale je to doma. No, a teď to vypadá, že budu dělat další zkoušku, a to v půlce června. Ano, čtete dobře, budu tady až do léta. To proto, že moje vizum do Bangladéše, na které tak netrpělivě čekám, prý není a hned tak nebude. Tak aspoň pravil Francis Alencherry, který má moje vizum v Bangladéši na starost. Začínám mít dojem, jakoby mě tam ti bengálští muslimové nechtěli nebo měli snad něco proti katolickým kněžím! Nechápu…?!  Pamatuju si, jak mi říkala jedna irská řeholní sestra (for Líšeň: není to Georgina), která byla desítky let na misijích, že první, co se misionář učí, je, že nic není jistý a že pořád na něco čekáš.

No nic, konec keců, lepší budou nějaký obrázky. Nejvíc jich mám z jedné milé návštěvy, co za mnou byla – dva spolubratři z Fryštáku – mladí panáčci Max Dřímal a Libor Všetula. Jelikož Libor strávil před nedávnem rok v této provincii, když si dělal jáhenskou praxi v Savio House v Bollingtonu (taková obdoba našeho Fryštáku), byl tu jako ryba ve vodě. Dvouhodinový let z Prahy do Lutonu je ale natolik vyčerpal, že byl Max rád, když si sedl u mě na pokoji na postel.

Byly to krásné 4 dny, a měli jsme navíc štěstí na krásné počasí, takže jsme si to užívali. Poprvé jsem byl ve slavném Greenwichi na okraji Londýna, kde mají nultej poledník. Stojí se tam na něj fronta, jako u nás za totáče na banány. No, to ne, to jsem přehnal, na banány bývaly mnohem delší fronty…

Lidi se tu chtějí vyfotit s takovou kovovou konstrukcí, kterou tam na té nulté čáře místňáci vybudovali. A aby si vzájemně nelezli do záběru a užili si každý pár sekund slávy – jako tato štastná slečna – stojí se poslušně ve frontě.

Observatoř je na takovém vršíčku, z nějž byl neskutečně krásnej výhled na muzeum námořnictví dole pod kopcem a finanční centrum Londýna zvané Docklands v dálce. S našimi libovými tvářičkami bylo panorama samozřejmě ještě výrazně krásnější…

Kromě toho poledníku je na observatoři hlavní atrakcí taková zajímavá červená plechová koule. 

Má to být z dálky viditelné původní navigační zařízení a zároveň hodiny pro lodě, co kdysi připlouvaly od moře po Temži přímo pod Greenwichem. Každý den hodinu po poledni, přesně za 5 minut jedna, ta červená koule pomalu vyjede nahoru až k tomu křížení, a v jednu hodinu sjede jako blesk zase dolů. Něco jako zvony na kostele, ale dělaný pro oči, ne pro uši. Byli jsme zrovna při tom, když se to všechno s tou koulí dělo, takže si nedělám srandu. Dokonce jsem celou akci natočil na video (pokud se tomu u mého mobilu dá říkat video), ale to jsem si klasicky omylem vymazal. Takže si klidně nevěřte.

Taky tam měli jakýsi strašně významný hodiny, co ukazujou přesný čas už snad 200 let a mají ciferník ne na 12, ale na 24 hodin. To mi fakt nedalo, abych se u nich nezvěčnil.

Cestou zpátky k řece jsme si trochu prošli starý Greenwich pod kopcem a stavili se na tamní tržnici. Pravda, Maxovi to nějak nesedlo…

Pak jsme šli na molo a nasedli na takovou pěkně rychlou lodičku, co nás odvezla po Temži zpatky do centra města. Tady Libor s Maxem čekají na zastávce…

…a tady už se uvelebili hezky uvnitř. Jezdí to skutečně jako autobus – stejně rychle a často. Akorát je tam trochu víc volného místa.

Výhledy z lodičky stály za to. Zamávali jsme ještě univerzitě v Greenwichi…

…a svištěli vedle mrakodrapů v Docklands…

…a různých baráků podél řeky,

až naše oči spočinuly na kýčovitě známém Tower Bridge,

u něhož jsme z našeho milého lodního autobusu vystoupili. Toto byla ona. Desítka.

Když jsme obcházeli královký hrad Tower, zářilo zapadající sluníčko a bylo nám ještě do smíchu. Za pár okamžiků jsme vlezli na kafe naproti ke Starbucksům, a vše bylo rázem jaksi jinak. 

Kluci zívali únavou…

…a já jsem se z těch všech zážitků dostal do mysticko-extatického stavu.

Nebylo jiné cesty, museli jsme to jít ven rozkouřit…Jeden večer jsme se s Maxem a Liborem rozhodli, že spolubratřím v komunitě trochu představíme českou kuchyni. Kluci totiž kromě slivovice dovezli i domácí klobásy, uzený a hlavně český chleba.  Zde se páni kuchaři právě velice horlivě snaží připravit českou krmi. Vedle klobás a uzeného se podávala česká vaječina. Chybělo jen české pivo, museli jsme pít jakousi holandkou břečku.

Úspěch byl i tak vskutku nevídaný, což se ale při bezchuti zdejších pokrmů nebylo co divit.

Kluci tu byli zrovna v týdnu, kdy se modlilo za jednotu křesťanů, tak jsme se činili a byli celkem 3x u našich lehce odloučených bratří anglikánů. Nejdřív v soboru na nešporách ve Westminster Abbey, pak na nedělní mši v St. Paul’s Cathedral……a pak v pondělí ještě jednou v St. Paul’s zase na nešporách. Byl to pro nás všechny tři fakt silný zážitek. Shodli jsme se na tom, že některé věci, hlavně při té mši, se nám zdály katoličtější a srozumitelnější než u nás. Např. oltář byl skoro uprostřed lidí, ne kdesi v dálce jako v naší katedrále, kázání moc pěkné a ze života, bez takových těch zbožných keců, pozdravení pokoje bylo na začátku bohoslužby oběti, ne až těsně před přijímáním, což je mnohem logičtější (a taky bibličtější: “Napřed jdi a smiř se se svým bratrem, pak přijď…”). Potom taky přijímání bylo pod obojí způsobou nejen pro kněze, ale pro všechny, kdo o to stáli. No, a pak ty farářky! Vedle asi 8 farářů tam byly tři farářky a z toho dvě fakt pěkný. Navenek se celá ta mše z 99% podobala té naší. Opět nádherně zpívaly chlapecké či mužské sbory, a při těch pondělních nešporách dokonce zpíval v anglikánské katedrále sbor z naší katolické katedrály. Ekuména se tu fakt žije a vztahy mezi katolíky a anglikány jsou moc hezké. Čuměli jsme na to jako puci…

…a abychom tu něžnou lásku něčím trochu vykompenzovali, zašli jsme na pořádnýho krvavýho steaka!

Cestou jsme ještě narazili na jeden zvláštní obchod s hadrama, kterej byl nahoře v patře úplně celej vyzdobenej šicíma strojema Singer. Fakt hodně velkej úlet!

Bratři na závěr svého pobytu zašli hodit jeden Zdrávas za paní královnu k Buckinghamskému paláci a valili zase do Čech.

Návštěva těchto dvou šibalů ale nebylo všechno, co v lednu stálo za to. Poslední lednové dny byly totiž ve znamení oslav svátku Dona Boska. V sobotu před slavností se sešla zajímavá skupina přátel našeho pana ředitele Johna Dicksona, který je sám původem ze Skotska. Byl tu jeden pár z Francie (Strasbourg-Avignon), další z Chicaga, jeden bývalý MP (Member of Parliament) za socialisty, jeden doktorant z jihu Itálie a taky salesiánský aspirant z Kolumbie. Všechno lidi, kteří mají k Johnovi blízko, jeho studenti, bývalí farníci, přátelé z dřívějška, opravdu pestrá směsice. A John pro nás osobně uvařil tradiční skotský pokrm – haggis – a přednášel básně skotského národního poety Roberta Burnse ve Scots language. V neděli pak přišla mládež, nacpalo se jich do naší kapličky skoro 30,

z toho třetina byli kamarádi Štefana ze slovenské misie. Došli i kolegové (sestra, farář a 2 pracovnice sedící vpravo) z jakéhosi misijního díla od vedle. V pondělí 31.1 .- přímo v den slavnosti DB – jsme se sešli ještě my, celá naše salesiánská komunita, a vzali si na sebe opět tyto speciální donboskovské štoly. Zde zatím přede mší čekají na ostatní spolubratry Bennett, Saju a David.

No, prostě paráda, Don Bosko z toho všeho v nebi určitě slzel dojetím.

Takže to je pro tentokrát vše, mějte se krásně a zase někdy ahoj.

Váš Gambi

This entry was posted in Uncategorized. Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s