Škola – základ života

Ahoj kamarádi,

několika osobami mně blízkými, které si přejí zůstat v anonymitě, jsem byl upozorněn na skutečnost, že moje předchozí blogy v nich evokují dojem, že si v Londýně žiju jako prase v žitě. Že tu nic pořádnýho nedělám, jen si tak chodím po městě. Takže, přátelé, abych uvedl věci na pravou míru: je to pravda, ale jen jen zčásti.

Každé ráno během pracovního týdne se vydávám na 27 minutovou pěší cestu ke zdroji poznání do této honosné instituce: Language Link – School of English. O co je škola nenápadnější zvenku, o to chudší je zevnitř. Toto je katedra…A za katedrou sedává náš teacher Rob.Rob je skvělej učitel, má úžasněj smysl pro humor, ale ne ten anglicky suchej, ale spíš takovej ten náš kontinentálně nesuchej. Víte, jak to myslím? Navíc Rob má zvláštní vztah ke slovanským zemím, byl několikrát v Polsku, u nás a teď přes Vánoce jede na 14 dní do Ruska. Na Angličana umí nezvykle dost cizích jazyků – skvěle francouzsky, španělsky, něco i polsky a dokonce ví, že “row” se česky řekne “syrový”. To jsme se zrovna bavili o mase – hlavně o steacích. Někteří Kolumbijci si totiž pletli “row” a “rare”, což nechápu, když nejlepší hovězí je přece z Jižní Ameriky.

No nic, spolužáci v mé třídě se za ty dva měsíce úplně vyměnili. Jedna věc se však nezměnila, a to fakt, že nejvíc je mezi námi stále Kolumbijců. Toto jsou např. Carolina a Oscar.A toto jejich krajané Adriana a Juan.Podle jejich oblečení si můžete udělat představu, jaká asi teplota panuje v naší třídě. Na další fotce je Maria, nikoli Kolumbijka, ale Španělka ze Sevilly třímající naši oblíbenou a denodenně používanou učebnici, vedle ní Julian z Kolumbie.

V Seville prý bývá v létě i 50°C, takže tady bývá Marii opravdu zima. Nebýt elektrického fukárku v naší třídě, asi by, chuděra, dočista zmrzla…Jinak, aby bylo jasno, naše škola není žádná “cochcárna”, ale spořádaná instituce s moudrými pravidly a důmyslnou etiketou…Zde tedy trávím dopoledne a nasávám angličtinu všemi póry. V poledne nastává opět pěší cesta zpátky domů, a je s podivem, že trvá tentokrát 31-32 minut. Pokaždé. Je to fakt zvláštní. Buď je to dáno otáčením země, anebo tím, že ráno většinou nestíhám, takže valím rychleji. Nevím, možná, že oba důvody tu budou ve hře.

Takže doufám, že teď už si nikdo nemyslí, že se tu kopu nohama do zadnice. Pravda, zatím jsme mluvili o režimu během pracovních dní. O víkendu je to jiné. To plním domácí úkoly a samostatně studuji doporučené gramatické jevy. Ok, někdy se stane, že i někam vyrazím. Ale za studiem, samozřejmě! Jako třeba minulou sobotu do Oxfordu. Kam taky jinam za studiem, že ano?! No, takže vidíte, nakonec je to stejně pravda, že se tu mám dobře, jako to prase v žitě. I když, ruku na srdce, kdo z vás jste kdy nějaké prase v žitě skutečně viděl…!?

V Oxfordu je kromě slavné univerzity a 36 univerzitních kolejí i jedna malá salesiánská komunita. Tak malá, že už menší ani nemůže být. Tvoří ji totiž dva salesiáni. A jeden z nich je Patrick, můj kolega ze zářijového misijního kurzu v Itálii. Patrick je původem z jihu Indie (provincie Chennai, dříve Madras), národnost Tamil Nandu. Asi před 30 lety studoval v Anglii teologii a letos ho sem poslali znovu, tentokrát v rámci “projektu Evropa”, aby podpořil skomírající křesťanskou přítomnost ve zdejší zemi. Zde na obrázku Patrick zrovna fotí jednu ze středověkých kolejí.Kdo znáte Oxford, tak víte, že je to něco úplně jiného, než megaměsto Londýn. Oxford je poklidnější, ucelenější, je tu spoustu památek ze středověku, a všude se to hemží švarnými studenty a sličnými studentami (škoda, ty jsem nějak nestihl vyfotit). Prohlídku města jsme začali návštěvou dominikánského konventu. Bratřím kazatelům tu říkají Black Friars (Černí frátři). Tipnul bych si, že to bude tím, jaký nosívají hábit. V dalším kostelíčku jsme narazili na kapli, kde sloužíval dnes již svatý John Henry Newman, jenž v Oxfordu žil, studoval, kázal a vyučoval. Jen umřel jinde – v Birminghamu. I tak tu z něj mají celou řadu kousíčků, vlastně ostatků…V Oxfordu je také nejstarší muzeum v Anglii – “Ashmolean Museum“. Tak jsme si před ním s Patrickem zapózovali.Uvnitř jsou skvosty jako třeba Rembrandtovy obrazy včetně jeho autoportrétu:dále Michelangelovy kresby…nebo jeho bronzová busta od sochaře Daniele da Volterra, která podle učených pánů prý nejvíce odpovídá tomu, jak velký renesanční mistr skutečně vypadal.Pak tam mají různé Raffaely, Rubense a další hezounké věci…

Tak, něco k těm kolejím. Koleje vznikaly postupně od 13. století v podstatě jako takové kláštěry, a kláštěrní podobu si zachovaly vlastně dodneška – zdobená brána, centrální dvůr, kamenné budovy s pokoji kolem do kola, prostorná jídelna a studovna a velkolepá kaple. Nejstarší kolej je Merton College z roku 1264 – a toto je masivní věž její kaple. Jo, jak sami vidíte, tou dobou se na nás krásně usmálo sluníčko…Zde pro změnu vidíte zdi Queens College a za ní věže kaple All Souls College. Vlevo je vidět část budovy, která je asi nejznámější v Oxfrodu.Říká se jí Radcliffe Camera, taková krásná stavba s centrálním půdorysem, dřívější knihovna, dnes funguje spíš jako čítárna. Abyste si mohli udělat trochu lepší přehled o některých těch Colleges, tak tady máte celkový pohled na centrum Oxfordu.Naproti Radcliffe Camera stojí nejstarší a nejslavnější kostel v Oxfordu – St Mary Church. Od svého založení ve 12. st. je to univerzitní kostel a dnes se jedná o nejnavštěvovanější farní kostel v celé Anglii, možná dokonce v celé Velké Británii. Jenže, ouha, před branou kostela byla tato cedule…Tak jsem chvíli váhal, ale pokušení inklinovat k levici jsem nakonec odolal a šel do kostela. St Mary Church je gotická stavba uvnitř rozdělená napůl takovou kamennou hrází s varhanami. Na můj vkus trochu zvláštní.Dodnes tam ale mají kazatelnu, ze které hřímával tou dobou ještě anglikánský kazatel John H. Newman.Myslím, že ještě jedna kolej stojí za to – Christ Church College. Ta je vůbec největší ze všech, založená v pol. 16. st. pro vzdělávání tehdy velmi nevzdělaných kardinálů. Je to patrno i z erbu na vratech do zahrady. Ze té zahrady je nejhezčí pohled i na velkou “kolejní” kapli.Bylo by asi zvláštní, kdybychom s Patrickem nezakončili tento krásný den v nějaké roztomilé hospůdce. Tak jsme zašli do této, už si nevzpomínám, jak se jmenovala. Bar tam mají ale moc hezký,…… aještě hezčí je výčep, zvláště pak jeho pravá pípa. Vůně domova…

Uf, to jsem zase nakecal blbostí! Jste fakt chudáci. Kdybyste toho ale přesto neměli dost a chtěli si přečíst i něco méně povrchního, než jsou tyto řeči, tak si můžete kliknout na “Adventní úvahy” v záhlaví.

No, závěrem toho dnešního studijního okénka bych vám jen chtěl připomenout, abyste nepodceňovali heslo našeho známého bradáče z východu: “Učte se, učte se, učte se!” Kdyby Iljič uměl latinsky, řekl by to třeba jinak:Bye bye!

Gambi

This entry was posted in Uncategorized. Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s