Něco pro dámy

Milé kamarádky,

moc vás zdravím z předvánoční Anglie. Před nedávnem mi jedna z vás lehce naznačila, že jsem patrně genderově podujatý nebo předujatý, když jsem napsal “Něco pro pány”, ale nic pro vás – dámy. Takže dobře, máte, co jste chtěly…

Nemusíte se mnou všechny souhlasit, ale podle mě k ženám patří vaření. Mnozí mě varovali, že anglická kuchyně je nic moc, nevěřil jsem jim. A dobře jsem udělal, protože neměli pravdu. Anglická kuchyně není nic moc, ona je úplně příšerná. Aspoň co jsem já měl zatím možnost poznat.

1. Vše je tak nějak zvláštně bez chuti a bez barvy. Většinou taková šedivá hmota čehosi. Např. jejich oblíbený “Sheperd’s Pie” je z pomleteho masa a zeleniny zapečené do nevábného tvaru. Třeba takhle nějak…Místní David (vikář provinciála) má už dávno snězeno a libově se směje, kdežto Štefo ze Slovenska se spíš tak nějak potutelně usmívá a asi mu není úplně dobře, neboť se na fotce rozmazal. Pokud by některá z vás přesto našla v sobě tolik odvahy a chtěla něco podobného uvařit, případně se někomu pomstít, zde je recept: http://britishfood.about.com/od/recipeindex/r/sheppie.htm

2. Když dělají maso, tak ho většinou nakrájí na malý kousky a pečou nebo vaří spolu se zelinou dohromady, takže je z toho něco mezi  ragú, omáčkou a lečem. Pořádný kus masa vcelku jsem tu měl asi jen jednou. A to ještě bylo kuřecí prso, mám ten dojem.

3. Po večeři je vždycky něco sladkého. To by bylo jako i docela fajn. Ale nejčastěji je to sladký jablečný pie politý jejich tak oblíbeným “custardem”. Představte si, že jíte po večeři něco jako horký štrůdl politý vařícím vanilkovým pudinkem. To je o vředy… P.S. Asi už je mám.

4. Olej se tu moc nepoužívá, sádlo už vůbec, vše je na másle. Ne, vlastně spíš pod máslem, protože to v něm doslova plave.

5. Slavná anglická snídaně (slanina, fazole, klobáska, vejce…) se tu sice občas vede, ale zatím jsem ji vždycky zažil k obědu. Dá se ale říct, že je to asi to nejlepší, co se tady u nás dá potkat.Takže asi takhle. Moc inspirace z toho pro vás asi nekouká.

Jelikož to někdy už opravdu vydržet nešlo, přiznám se, že jsem byl 2x v restauraci. Jednou se svými dvěma spolubratry ze Slovenska a jednou s mými kamarády a zatím jedinými návštěvníky z Česka – Merisou a Jirkou Koudelovými, kteří byli v Londýně na své svatební cestě. Už necelý rok po svatbě! Jinak, ono se tomu restaurace ani moc říkat nedalo, spíš to byly takové “pubs”, což jsou místní krásně vyzdobené a útulné hospůdky. V nich je jídlo levné a kupodivu i velice dobré.

Jedna věc mě na místních “pubs” velice zaujala. A to skutečnost, že se vyznačují dvěma zcela zásadními charakteristickými prvky:

a) Pub se nachází vždy na rohu.

b) Před pubem je vždy dopravní značka zákaz vjezdu.

Pokud vám to přijde zvláštní, tak nejste sami, vlastně samy, ale zde jsou důkazy:

Hospůdka “The Hereford Arms” nacházející se naproti British Museum.Hospůdka “The Plough” rovněž poblíž tohoto muzea, ale asi o 150m dál. “The Jack Horner” byste pro změnu našli nedaleko slavné nákupní třídy Oxford Street.Zde hezky do modra zbarvený pub “Marquis Cornwallis”. Doufám, že jste nepřehlédli značku!Toto je “Skinners Arms”, která není zas až tak výstavní, ale oba základní předpoklady, aby mohla být nazývána “pubem”, spolehlivě splňuje.Některé “pubs” se ve snaze o představení svých kvalit jaly dokonce využít i noční doby, aby své dvě základní charakteristiky náležitě zvýraznily. A to tak, že osvětlují nejen svoji rohovou budovu nebo název hostince, ale dokonce i dopravní značku stojící před nimi, aby ji opravdu nikdo nemohl přehlédnout. Zde například “Marquess of Anglesey” poblíž Covent Garden,anebo “The Chandos” na Trafalgar Square.V porovnání se dvěma výše uvedenými znaky připadají našincovi další charakteristiky londýnských hospod málo zajímavé a jen těžko by se pozastavil například nad tím, že se v žádném z “pubs” neobsluhuje – každý si totiž musí jít pro pivo na bar sám – že je zde čisto nebo že se tu nesmí kouřit. A to je hodně znát. Pravda, vypadá to zprvu poněkud nezvykle, skoro bych řekl až zvláštně – hospoda bez kouře – ale z jedno ryze praktického pohledu jde o téměř nedocenitelnou věc, zvláště pak pro vás, dámy. Nemusíte tu, na rozdíl od Čech, po návratu z hospůdky prát sobě či svému partnerovi kouřem nasmrádlé oblečení. Kdo si chce tady dát čouda, musí na mráz.

Jinak, abych nevyvolal zase nějaká nedorozumění: v žádné ze sedmi vyobrazených hospůdek jsem pivo nepil, dokonce jsem dovnitř ani nevstoupil.

To jsem si totiž nechal až na pozdější příležitost, kdy jsem hned vedle zimbabwského velvyslanectví narazil na pravé české tekuté stříbro! To bylo tehdy poprvé, ještě před mojí návštěvou Oxfordu, a to jsem už neodolal… Zajímavá sklenice i nezvyklá míra – představte si, poprvé v životě jsem pil pintu plzně!Jinak hospůdka se jmenovala “All Bar One” a kromě běžného rohovéhu umístění měla jen slabší výzdobu a nasvícené pouze nápisy s názvem zařízení. Zato se mohla pyšnit jednou úžasnou vychytávkou. Zákaz vjezdu měl vnitřní osvětlení! Cool!!!

Po čase jsem zjistil, že se jedná o hojně navštěvovaný pub – bezesporu hlavně kvůli té točené plzni – takže i v prosinci tu lidé posedávají venku u stolečku. No, a když přijeli Merisa s Koudym a chtěli dobré pivo, tak je jasný, že to nemohlo dopadnout jinak, než… “All Bar One”!

Končím. Dámy, já vím, je to fakt trapný, a já se za to velice omlouvám. Nezlobte se, ale já pro vás fakt psát neumím. Vždycky se to nějak genderově zvrtne. Furt jenom to pivo…

No, nevím, třeba to bude příště lepší…

Mějte se krásně a moc neuklízejte.

Váš Gambi

This entry was posted in Uncategorized. Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s