Je toho moc…

Hi people,

jelikož se mi nedaří psát pravidelně (původní plán byl jeden výšplecht za 14 dní), nějak se toho nahromadilo víc. A tak si moc nevím rady, co vše psát a co zase spíš nepsat. Tak to bude tentokrát asi spíš chaotická směs různých zážitků.

1. Tenis

Zrovna před chvílí skončilo finále turnaje mistrů, asi víte, že v něm Federer porazil Nadala, což mě moc potěšilo. Tento turnaj se hrál zde v londýnské O2 Aréně, což je taková větší tělocvična asi pro 18.000 lidí. No, a já tam byl! Představte si to, sehnali jsme s Peterem lístky a šli se podívat na zápas ve skupině, zrovna hrál Federer proti Söderlingovi ze Švédska. Asi tušíte, kdo vyhrál. No, a já ho viděl na vlastní oči, Rogera! Prostě bomba. Před touto dvojhrou se hrála ještě jedna čtyřhra, kde jsme měli rodáka – Lukáše Dlouhého. Hrál se svým indickým kolegou, ale prohráli. To jsou oni – ti dva v černém.No, a tady už sám velký Roger při zápase a po něm.Kvalita fotek odpovídá jednak vzdálenosti mezi kurtem a mým mobilem a taky světelným podmínkám a naprosto nedostačující síle mého mobilového blesku.

To ale není k tenisu všechno. Můj líšeňský tenisový sparingpartner Jirka Besperát bude mít určitě radost. Byl jsem totiž taky ve Wimbledonu. To už je sice víc než měsíc zpátky a žádný turnaj se tam nekonal, ale stálo to za to. Zvlášť, když Wimbledon je od nás nedaleko a budu tam za týden dělat zkoušky FCE. Ne jako na těch kurtech, ale v jazykovce kousek vedle. Zvenku je “Wimbledon” takový hranatý a celkem nevzhledný komplex. Žádné útulné Salesko.Ty kurty ale stojí za to… Travička jako mech. Byl jsem na dvou největších kurtech – zde “Court N.1” pro 12.000 diváků……a toto je “Central Court” – ještě o 3.000 míst větší, kde se hrává wimbledonské finále. Vše je nyní v zimním režimu, každá sedačka má hezky svoji vlastní pláštěnku.Baví vás to ještě…? Už jen dvě tenisové fotky. Tady je taková kuriozitka. Dle slov naší průvodkyně žije v okolí kurtů hodně lišek a jelikož je prý nesmírně baví rýpat se v těch trávnících, mají kolem plochy pro jistotu udělaný elektrický ohradník. Problém bývá během červnového turnaje, kdy musí být ohradník pryč. To prý mají najatou celonoční anti-liščí ostrahu.Pravda, netušil jsem, že v Anglii se lišky chovají jako krtci nebo divočáci u nás. Nevadí. Na závěr jsme se byli ještě podívat v sále, kde se konají oficiální tiskové konference, takže jsem si mohl hezky prdnout do stejnýho křesílka jako Roger nebo Rafa. Fakt k nezaplacení…2. Naše komunita

Většinou se toho u nás moc zajímavýho neděje. Ne však na “Dušičky”, kdy bylo docela vzrůšo. Bývá tu totiž zvykem – zřejmě už od něpaměti, že se na dušičky do místní školní kaple sejdou na mši tzv. “past pupils” neboli bývalí absolventi této salesiánské školy. Vzhledem k věku účastníků se dalo usoudit, že škola má skutečně hodně dlouhou tradici. Nestihl jsem udělat fotku během mše, tak aspoň něco z obřadu, který se konal na trávníku před kaplí posléze.Zleva tu stojí Joe, spolubratr ze sousední komunity ve Farnborough, odvracející se David, Andrzej a náš ředitel a hlavní celebrant John. Něco jako ministranti drželi stráž a věnce z poppies (imitace vlčího máku) – je vidět i kus Alphonse z Kamerunu.A přitom všem hezky pršelo…Celý ten náš školní areál střeží Panna Maria Pomocnice……i kolosální věžáky stojící vůkol.Včera večer začal Advent a náš nejmladší spolubratr – student Sandy původem ze Skotska – vytvořil hezký adventní věnec do kaple. Tak mám radost, že aspoň nějaký symbol tu drží stejně jako u nás.Na chlapa dobrý, ne?

Jelikož jsme mezinárodní komunita, občas nastanou okamžiky, kdy se úplně neshodneme. Například minulý týden, kdy hrál proti sobě Real Madrid a Athletic Bilbao. To byli Peter – velký fanoušek Realu – a David z Bilbaa velcí rivalové. Ale zas tak hrozně to nežrali.Zajímější to bude zítra večer, to se koná “El Classico” čili zápas mezi Barcelonou a Realem. Už teď mi je Petera líto…

3. Muzea

Těch jsem prošel už víc a byla by asi nuda vám tu o všem vyprávět. Ale aspoň něco málo o dvou z nich. Toto je muzeum “Tate Britain”, kde jsou vystavena hlavně díla britských autorů, a to od pozdního středověku až po současné umělce. V prvním atriu narazíte na jednu stíhačku, co visí čumákem dolů……a ve druhém na další, co už čumákem ryje zem.Zajímavý, že? Ale už nevím co je to za století.

Nejvíc je v muzeu obrazů – jen pan Turner jich tam má něco ke dvoum stům. Toto je jedno z jeho známějších děl. Narazil jsem tam ale i na úžasná díla nebritských autorů, které mám rád jako třeba Fernand Léger nebo Piet Mondrian se svým abstraktním stylem. Nejvíc mě ale dostalo tohle dílo. Jmenuje se “Nothing to be Afraid of IV”A pak tato variace, už si nevzpomínám, jak se jmenovala, ale strašně zajímavý bylo to, že se na ten obraz nedalo fyzicky vůbec koukat. Prostě z toho tak bolely oči, že to nešlo… Se mi ještě nestalo, tohle. Druhé muzem, co jsem navštívil shodou okolností zrovna včera (vlastně už předevčírem) je “British Library”. Takže to vlastně není muzeum, ale knihovna. A že tu mají nějakých pár knih. Bohužel jsem je nestihl přečíst všechny, chtělo by to trochu víc času. V suterénu této megaknihovny je nová expozice s neskutečnými skvosty písemnictví. Opět jde hlavně o díla, co souvisí s anglickou kulturou, od nejstarších nápisů v runovém písmu přes tzv. Old-English někdy ze 6.st., vzácné rukopisy, první v Anglii tištěnou knihu z pol.15. století atd. Na co jsem se hodně těšil byl Lindisfarne Gospels – nádhernými keltskými ornamenty zdobený evangeliář z 8.st. Rozhodně největšímu zájmu návštěvníků se tam těší tzv. Magna Carta z r.1215. Ale mě vzalo  mnohem víc něco úplně jinýho – zlatý hřeb každého milovníka Bible, a to Codex Sinaiticus z pol. 4.st. To je prostě asi nejvzácnější biblický kodex (kompletní soubor novozákonních textů) na světě – snad jedině Codex Vaticanus, co je v Římě, mu může konkurovat co do stáří, rozsahu a významu. Netušil jsem, že ho mají tady v knihovně normálně vystavený. Civěl jsem tam na nej snad půl hodiny. Škoda jen, že je tam všude zákaz focení. Ale znáte to, Čech si poradí. I bez blesku…To je on! Překvapilo mě, jak je veliký – stránka je zhruba 50×40 cm. Našel ho německý biblista Tischendorf v kláštěře sv. Kateřiny, kde opočíval půldruha tisíce let. Dnes se jeho jednotlivé části nachází na 4 různých místech, ale zdaleka největší část – 347 pergamenových listů je zde.

Z pohledu dějin Bible tam jsou další skvosty, jako třeba Codex Alexandrinus (ten je asi o 100 let pozdější) nebo útržky papyrů s textem Janova evangelia z roku kolem 200. Prostě žrádlo.Kvalita fotky nic moc, třásla se mi ruka – nevím jestli víc z posvátné bázně nebo ze strachu před ochrankou.

Ještě jedna věc mě tam zaujala – tzv. “Voice Bank” neboli hlasová banka. Mají tam nahrávky lidí z různých anglicky mluvících zemí nebo taky z různých krajů Velké Británie. Zajímavý poslouchat ty rozdíly v jednotlivých nářečích. Na konci pak mají takové boxy, kde každý přijít a přečíst předem daný text a přidat tak svůj hlas do Voice Bank.Tak to je už všechno, přeju požehnaný Advent.

Gambi

 

 

This entry was posted in Uncategorized. Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s