Sestřičky a příhody z parlamentu

Ahojte,

zjišťuju, že je to už skoro 14 dní, co jsem naposled něco prdnul na svůj bloček. Takže nejvyšší čas přidat pár aktualit. Je to takové zvláštní, když si uvědomím, že v tuhle dobu v Salesku v Líšni probíhá  organizačně asi dost náročná a zřejmě vůbec největší akce v jeho historii – otvírání nové části za účasti různých více či méně důležitých osob, a já si sedím v Londýně na pokoji a píšu řádky do svého blogu. No, a před očima mám tento rozkošný krysí dvoreček, dnes z jedné strany krásně proříznutý slunečním paprskem…Tím tak trochu předestírám, jak v současné době asi žiju. Po letech mám konečně čas i na různé věci, které v poslední době moc nešly, anebo jsem je nezvládal – studovat jazyky, chodit běhat, navštěvovat muzea a galerie, číst… Prostě lázně!

Taky sloužívám mši svatou, většinou koncelebruju v komunitní kapli, ale v pondělky chodím k sestřičkám naproti přes řeku do Kensingtonu. Jsou to “Hospitallier Sisters of the Sacret Heart of Jesus” a starají se o staré paničky z bohatých poměrů. Mají jich v tom svém hospicu asi necelých 30 a většině z nich je přes 80 let. Sestrám většinou přes 70. Ačkoli prý je pobyt v tomto “hospicu” pěkně masný, čeká se fronta na uvolněná místa. Po mši dostávám vždycky vydatnou snídani: dva tousty, jedno vejce, dvě máslíčka a müsli, k tomu pomerančový džus, káva, horké mléko a studené mléko. Vždycky v tomto složeni a vše krásně ve stříbře…Prostředí je to skutečně lehce nóbl, což dokazuje i sama návštěvka, kde snídávám.Minulou sobotu jsme byli s naším panem ředitelem Johnem a s několika dalšími spolubratry na prohlídce ve Westminsteru. To jsou někteří z mých spolubratří – Davíd ze Španělska (Bilbao), s čepkou Bennett z Indie (Goa) a za ním Andrzej z Polska (Warszawa). Za Davídem vykukuje ještě Skot Kevin (Glasgow).Dostali jsme se přímo do prostor, kde rokují páni poslanci a páni lordové, i tam, kde si nasazuje svou korunu paní The Queen, když přijde jednou za rok do Parlamentu přečíst slavnostní projev, který jí před tím přpraví pan premiér. Škoda, že se nemohlo fotit i uvnitř, bylo to tam moc hezké. Lordi to mají celý v červeným a zlatým (House of Lords), poslanci zase v zeleným a takový o dost prostší (House of Commons). Jediný prostor, kde se smělo fotit, byla tato Westminster Hall – nejstarší a taky jediná dochovaná část z původního paláce z 11.století. Ta dřevěná klenba je pak ze 14. století a říkají, že je nejhezčí na světě.

Tady se ve středověku děly královské slavnosti, hostiny a pařby. Taky se tu odsuzovali králové na smrt.

Možná víte, že jsem se do toho parlamentu málem nedostal, nechtěli mě tam pustit, jelikož objevili v mém batůžku nůž, o kterém jsem sám neměl samozřejmě ani ponětí. Tak byl výslech, policie, ciráty, prostě anglická důslednost, jako kdybych tam měl tou rybičkou vyvraždit celej parlament.

Přímo před parlamentem se doslova utábořila skupina bezdomovců protestujících proti vojenské přítomnosti UK v Iráku.No, pak jsem se šel ještě trochu projít, když už jsem byl ve městě… Říkal jsem si, že vyběhnu trochu rozhoupat Big Ben, ale byli tam ve frontě samí slušní Japonci a chtěli po mě 17 babek, tak jsem to vzdal a udělal si peší tůru. Přes Westminster Bridge k London Eye…… když jsem dělal fotku zespoda, tak jsem si připadal skoro neslušně.Dál pak po nábřeží po prvém břehu Temže po proudu k St Paul Cathedral,a zavzpomínal si na naše sprejery.No, a to je poslední fotka dne, protože dalších asi 30 jsem si suveréně smazal při přetahování do počítače. Jinak byste viděli krásnou anglikánskou katedrálu mého slavnějšího jmenovce při západu slunce, pak různé další krásy kolem řeky, a hlavně Pata a Pim. To byli moc milí manželé, se kterýma jsem se úplně náhodou seznámil, když jsem zašel do jedné hospůdky na točený. Bylo tam volný místo u jednoho stolu, kde manželský pár pozorně sledoval na obrazovce zápas v ragby, tak jsem si přisedl. Vyklubali se z nich Irové na dovoloné v Londýně a když zjistili, že jsem taky katolík, navíc farář, málem mě objímali a objednali mi další dvě pinty. Když prý jme jediní 3 katolíci v tom pubu plném anglikánů… No, a pozvali mě k nim do Clonmelu do Irska. Tak uvidíme…

This entry was posted in Uncategorized. Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s