Sedmero Gambiho zážitkův


Ahojte,

Tak se zase po delší době ozývám. Tentokrát ze salesiánské komunity v Londýně. Proteklo mezitím hodně vody v českých řekách, že Marfe, a událo se hodně zajímavých věcí. Aspoň v mém životě určitě. O všem psát nemůžu, tak aspoň něco.

Zážitek č. 1 Příjezd Líšňáků (přesněji řečeno občanů svobodné Líšeňské Republiky) do Turína na mši s předáváním misijních křížů. Prostě vítr, akce, dynamika… Bronzový Don Bosko se konečně cítil jako za starých časů.  Samotná mše svatá radostná, silná, slavnostní a přitom rodinná. Fotek z toho je všude plno (např. tady anebo tady). Největší bomba: saleskové šály vlající v bazilice a stále se objevující v záběrech přímého přenosu italské televize Telepace. Největší radost: misionáři, když při obědě dostali každý jednu kuželku Plzně, které osobně přivezl Koči. Ani jim nevadilo, že je pivo teplý jak… Hlavně, že je hořký a teče! Jen o malinko menší radost projevil sám nejvyšší don Pascual, když dostal celý 5L soudeček Krušek, co dovezli pro změnu Simandli. Slivovice, co jsem od dostal od dalších dobrých lidí, jsem nedal nikomu. Sám mám málo…

Zážitek č. 2 Návrat mých batohů, které zbaběle uprchly do Říma. Tam ostatně vedou všechny cesty, takže se vlastně není, co divit. Strávil jsem krásný den v Turíně navíc (toto je Mole Antonelliana vysoká 167m), a díky tomu jsem taky strávil předchozí silné okamžiky ze mše, z našich a z Líšňáků. Spal jsem v pokojíčku přímo naproti salesiánskému srdci – když jsem ráno vykoukl z okna a podíval se doleva, viděl jsem tohle:A když trochu doprava, tak zase tohle:Prostě bazilika PMP a camerette di Don Bosco (baráček, ve kterém bydlel sám padre e maestro dei giovani) – co si přát víc…?!

Zážitek č. 3 San Ambrogio a San Siro v Miláně Miláně – po odjezdu z Turína jsem měl v plánu zajet navštívit Sandra, mého velkého kamaráda a dobrodince Líšňáků, ale nejen jich. A protože Sandro bydlí v Mazzo in Valtellina, což je dědina v okrese Sondrio v Alpách, jel jsem přes Milán, kde jsem si dal pauzu. V úžasném milánském dómu, který je docela známý pro své guglie (věžičky),

jsem našel místo, které jsem sám neznal. Kryptu, v níž byly odkryty základy baptistéria z 4. století.

Nechal ho postavit milánský biskup Ambrož (Ambrogio) a zřejmě zde také pokřtil svého velkého obdivovatele a obdobně moudrého muže  Augustina – budoucího světce a církevního učitele. Tak nějak to mohlo vypadat:Systém napouštění a vypouštění vody měli tou dobou dost vymakaný.

Druhý svatý je San Siro, ale to není název kostelíčka, nýbrž pořádného stadionu, na kterém jsou doma dva super týmy – AC Milán (červenočerní) a Inter Milán (černomodří). Takový skromný novodobý chrám…

Zážitek č. 4 Hory, houby a Sandro – K Sandrovi jezdíváme v zimě na prkna, jednou nám zařizoval přespávání, když jsme tam byli v létě s partou kolem Tomáše Nečase. Tentokráte jsem jel ale za Sandrem sám a krásně jsem si to užil.

Hory:

Houby:

Sandro:

a jeho velká láska – nová stodola

Zážitek č. 5 Divoká noc v Líšni – Když jsem odjížděl koncem srpna na misionářský kurz do Říma, zapikával jsem si na likusu návštěvku, abych měl jistotu, že mi ji na tu noc, kdy budu projíždět Líšní, nikdo nezabere. To jsem ještě netušil, že jsem si ji zapikávat vůbec nemusel. Nespal jsem. Slavilo se celou noc. Musím poděkovat Kódlovi, Éďovi a Kriss, že pro mě přijeli autem do Vídně na letiště a měl jsem tak cestu do Brna mnohem příjemnější, než s letuškou ve Studentovi, se kterým jsem původně zamýšlel z Vídně přijet. Postupně jsem zjišťoval, že avizovaná kratší rozlučka v klubu pro pár kamarádů nebude asi ani kratší ani pro pár kamarádů. A skutečně.

Byla to vskutku důstojná tečka za 5ti lety v Salesku. Jen ta noc nějak moc rychle utekla… Tato neostrá fotka ostrých hochů je až z dopolední siesty v 9:30 a.m.

Zážitek č. 6 Bráška Ondřej v Plzni – během přesunu do Plzně jsem ještě stihl v Praze navštívit Káju Herbsta, nového pana provinciála Petra Vaculíka i staré známé- Evžena a Blonďáka. Při příjezdu do svého rodiště jsem byl ponděkud zaskočen tím, o kolik mě můj mladší bratr Ondřej přerostl…

Zážitek č. 7 Letadla v Londýně –  poslední zážitek je spíš sluchový a je už z mého aktuálního působiště v salesiánské komunitě Rinaldi House v Londýně. Komunitní dům se nachází přímo pod koridorem, kudy přistávají všechna letadla směřující na letiště Heathrow. Napřed jsem pokaždé v údivu hleděl na letadlo k nebi, teď už mě to docela s..e. Včera večer jsem to počítal – každých 70 sec. mi tu jedno plechové monstrum skučí nad hlavou.

Fotky z Londýna až zase příště.

Bye-bye!

This entry was posted in Uncategorized. Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s