Turín a Ivrea

Náš hlavní stan v rodišti DB na Colle nam slouží skutečně jen k přespání, protože každý den hned ráno vyrážíme někam do světa po stopách našeho velkého zakladatele a vracíme se až pozdě večer. Není to ale moc o turistice, spíš takové duchovní putování. Včera jsme byli celý den v Turíně. Toto je Palazzo Reale – královský palác, v 19.st. sídlo panovníka Savojského království, které dalo základ sjednocení celé Itálie v roce 1861 (za rok tu budou slavit 150.výročí). Za ním vykukuje špička katedrály (Duomo), ve které mají za neprůstřelným sklem v jakési krabici slavnou Santa Sindone neboli Turínské plátno.Zde je už naše akční skupinka před arcibiskupskou kaplí, kde DB přijal všechna niší svěcení až o jáhenství (tehdy jich bylo 3x tolik, co dneska). Fasáda kaple z podhledu…Nyní poněkud tmavší fotka, ale tuze vzácná – zpovědnice v kostele sv. Františka z Assisi, kde se DB desítky let zpovídal (údajně každých 14 dní) u svého duchovního vůdce Giuseppe Cafassa. Oba jsou dnes svatořečení. By mě teda zajímalo, z čeho se tak asi pořád zpovídal, když byl svatej…Toto už jsme před fasádou kostela sv. Františka. Od středověku tu byli františkáni, kteří měli hned za kostelem kláštěr. V době Dona B. tam už frantíci nebyli a v klášteře fungoval “Ústav pro doškolování kněží” čili takové postgraduální teologické studium. Zde světec prožil 3 roky života. Nějakou dobu jsme čekali, než nám kostel otevřou, tak si Binu George krátil chvíli indickou meditací. 

Vedle zmíněné zpovědnice je v tomto kostele největší salesiánskou atrakcí sakristie, z níž chtěl zlovolný kostelník vyhnat holí nebohého chlapce jménem Bartolomeo Garelli, neboť neuměl ministrovat. I ujal se ho kněz Bosco a dojemný rozhovor vyvrcholil modlitbou Zdrávas Maria v kapličce hned vedle sakristie. Stalo se tak 8.12.1841 a sám DB po letech pravil, že celé salesiánské dílo začalo právě tímto jedním Zdrávasem. To je to místo prvního Zdrávasu, dnes funguje spíš jako taková pohodlnější zpovědnice.Kdybyste z oné slavné sakristie vyšli zadními dveřmi, tak byste se objevili na tomto “krysím dvorečku”, kde DB po setkání s Bartolomějem začal shromaďovat další kluky a vznikla tak vůbec první oratoř……což také dosvědčuje tato krásná mramorová deska.Prošli jsme toho v Turíně samozřejmě mnohem víc, skoro jsem měl dojem, že cedule s připomínkou DB je na každým šutru, o který kdy zakopl. Ale fuj, to jsem už trochu přehnal, že…!?

Dneska jsme se vydali do města Ivrea, asi 60km na sever od Colle DB, přímo pod Alpami. Jeli jsme samozřejmě naším milým autobusem s nápisem Salesiani přes půl kapoty. Že autobus patří ivrejským salesiánům, to jsme věděli. Ale že jich tam mají tolik – přímo celé hnízdo – to jsme fakt netušili.Proč zrovna Ivrea? Je to místo, kde kdysi v dřevních dobách salesiánských býval tzv. misionářský aspirantát. Tedy v dobách, kdy se misionáři líhli odmalička, nejlépe ještě před maturitou. Když se podíváte na náš seznam do kolonky věk, uznáte, že časy se poněkud změnily. Sám jsem toho zářným příkladem, a to tu nejsem zdaleka nejstarší. Takže, v Ivrei mají teď salesiáni školu pro 350 dětí – 1. a 2. stupeň. Hned jak jsme přijeli, rozdělili nás po dvou-třech do všech 16 tříd a děti si konečně mohly sáhnout na živého misionáře. Bylo to moc milé, já jsem byl s Pascalem z Rwandy v 5B. Děti z něj byly úplně mimo, prostě černoušek jak má být, a ještě k tomu salesián, a ještě k tomu misionář. Jejich třídní je nestíhal krotit, jak se předháneli v otázkách a žadonili o podpis do svých sešitků. Snažili se na něj mluvit i francouzky, protože všichni mají už na 1. stupni angličtinu a francouzštinu, na druhém přidají ještě španělštinu. Je jasný, že nějakej bílej Čech je tolik nezajímal. Ale Nedvěda znali, klasika…

Měli jsme pak v jejich “školní” kapli mši. Tady na fotce Vittorio – jeden ze dvou ojedinělých exemplářů misionáře čistě italského původu. Pochází z Apulie, kousek od působiště otce Pia, co měl včera svátek.Největší prča ale teprve měla přijít. Oběd. Místní mamky se předháněly nejenom ve vaření, ale i v obsluhování. Některé bratry po pár sklenkách výborného červeného vína docela zaujala Caterina. Zde například sází šunku Damianovi,a tady přidává další dávku ravioli Georgovi. Ten s ní laškoval nejvíc. Oběma bratrům z Indie, co seděli se mnou, jsem, pravda, šel v pití vína příkladem a navíc je i trochu povzbuzoval. A to jsem asi neměl…Ještě se totiž přidal Steven a začal jim dolévat i on, který červené víno nepije vůbec, a před sebou si skládal lahvinky, co jsme vyprázdnili. Jakej má šibalskej úsměv, co…?No, závěr je takovej, že Indové prostě moc nevydrží. Dokud George a Joseph seděli, tak to ještě šlo. Horší bylo, když jsme se po obědě vydali na menší procházku na kopeček za barák, kde je taková moc hezká kaple. To koordinace fakt poněkud odešla…A v autobuse cestou domů, to už bylo hotovo úplně.Abych nekončil takovými přízemními až skoro prostopášnými věcmi, tak jedna perlička na závěr. V komunitní kuchyni Václav objevil nefalšovaného Bangladéšana mluvícího bengálsky, co tam pracuje jako pomocná síla, tak jsem si ho hned vyfotil a prohodil pár slov.


This entry was posted in Uncategorized. Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s