Teď už z Piemontu

Takže asi takle. V neděli jsme se přesunuli po 6-hodinové jízdě busem z Říma na sever Itálie – konkrétně do regionu Piemont, provincie Alessandria, do vesničky Mornese. To je totiž hlavní stan sester salesiánek FMA. Pochází odtud zakladatelka FMA Maria Domenica Mazzarello. Spali jsme v jejich krásně zrekonstruované pětihvězdičkové komunitě. Zde je vidět dům, ve kterém žila rodina Marie Domeniky, a za ním kousek komunitního domu sester. Stevena z Keni už určitě poznáte.Jeli jsme se mrknout na krásná místa v okolí spojená smozřejmě s životem první FMA. Toto je fasáda hlavní baziliky Marie Dominiky přímo v Mornese.Toto je pro změnu dům ve Valponasca, asi 3km od Mornese, kde MDM pracovala a z okénka v podkroví se dívala na věž farního kostela. A poněvadž nestíhala chodit ráno na mši, přijímala Pána Ježíše jaksi duchovně na dálku – prostě už tehdá wireless. To je ten dům.A toje to okénko……a výhled na farní kostel v Mornese.MDM musela každé ráno před rozedněním běhat pro vodu asi 1km ke studánce. Přes vinici, cestou zpět to měla do pořádnýho hangu. Zkusili jsme si tu cestu projít taky, ale víc nás jaksi zaujaly hrozny po cestě. Mají tu totiž akorát před vinobraním.Cestou z Mornese na Valponascu jsme potkaly sestry FMA – naše kolegyně misionářky, které budou spolu s námi vyslány do světa v neděli z Valdocca. Je jich oproti nám jenom pár – 7 kusů. Jedna z nich – Anička od Rožňavy byla moc ráda, že slyší rodný jazyk – pěkně si s Vladkem a se mnou popovídala. Na rozdíl od nás se připravují ne měsíc, ale rok. Asi jim to jde pomalejc. Přidělení misijní země mají trochu tajemnější než my – do poslední chvíle totiž neví, kam je jejich představené pošlou. Takže Anče s Valdkem cestou z vinic.Další den – v pondělí – jsme se už přiblížili na dostřel rodiště Dona Boska, ale napřed se zajeli podívat do vesničky Capriglio, odkud pocházela maminka DB Margherita Occhiena, zvaná Mamma Margherita. Prcek Giovanni Bosco chodil sem do tohoto kostelíčka na mše a pak taky hned za roh do 1. a 2. třídy. Jistě exceloval…No, a toto už je Colle Don Bosco – dvoupodlažní bazilika – která stojí na místě, kde byl rodný dům Dona Bosca. Tento velkolepý chrám postavili salesiáni v 60.letech a úplně ho dokončili až před návštěvou papeže JP2 v roce 1988. Na tu krásnou kupoli mám velký zálusk, zatím jsem se tam nedostal, ale pracuje se na tom…Dnešek už byl ve znamení Don Boskova mládí. Takže napřed městečko Castelnuovo Don Bosco, kde je farní kostel San Andrea, pod který spadala Boskovic vesnička. Je zajímavé, že tato farnost vyplodila 5 světců a všichni žili zhruba ve stejné době – 2.pol. 19.století. Nejslavnější je samozřejmě Don Bosco. Ten tu byl pokřtěn, šel k 1.sv.přijímání a vstoupil do stavu kněžského =  předtím, než šel do semináře, ho oblékli do kleriky. Podle DB taky přejmenovali celé město a postavili mu sochu. Toto je první socha DB, kterou mu postavilo město Castelnuovo už v roce 1898, tedy 10 let po jeho smrti a dávno před jeho svatořečením. Jasan, že to jsme si museli vyfotit všichni…Pozor, ty vlajky kolem nejsou polské, ale castelnuovské.Dalším slavným rodákem je Dominik Savio, který tu byl taky pokřtěn a dokonce biřmován, pak budoucí kardinál Giovanni Gagliero – první salesiánský misionář a biskup. Dále pak Giuseppe Cafasso – známý zpovědník a duchovní vůdce nejen Dona Boska, ale skoro všech těch ostatních budoucích světců. Byl v Turíně vězeňským kaplanem, což znamenalo i pastoraci těsně před oběšením. Měl s tím docela úspěchy. Polsední z pětice svatých je Giuseppe Allamano, který založil prý známou kongregaci misionařů PM Consolaty (zkratka IMC). V životě jsem o ní neslyšel. Stupido! Tady je máme  pohromědě (Cafasso, Allamano, Bosco, Savio), jen Cagliero chybí.Zjistili jsme, že značka “Don Bosco” má velký zvuk nejenom v církvi, ale i mezi funebráky…Následovalo malé odskočení do Buttiglery, vesničky asi 5km od rodiště DB, kde byl ve svých 17 letech biřmován. Zde před farním kostelem, kde k tomu došlo, vidíte náš pulman značky Renault,který nás zatím všude spolehlivě přepravuje.

Posledním místem, co jsme dnes trochu ve stylu japonských turistů navštívili, bylo Chieri – místo studií Dona Boska. Strávil tu celkem 11 let – druhý stupeň školy a gymnázium, během jěhož absolvování už bydlel v tzv.malém semináři. To byla taková líheň budoucích seminaristů. V domě, co je na fotce, DB bydlel, když chodil na tu highschool.Zde Duomo v Chieri, sem se chodíval DB nejčastěji modlit a je tu pohřbený jeho velký kamarád ze studií Callosso.A toto bylo moc milé setkání – 93letá paní Ida – – přímý potomek žida Jonáše. Kdože to byl? Znalci životopisu DB vědí, že mladík Giovanni obrátil na katolickou víru spolužáka Jonáše. Protože byl žid a bydlel v ghettu (které bylo bohaté – židé byli nejbohatší obyvatelé Chieri), znamenalo to, že se ho rodina zřekla a musel se s holou řití odstěhovat z ghetta pryč. Asi takových případů bylo víc, tak měli v Chieri kostel a u něj takový domov pro podobné čerstvé katolické bezdomovce a sirotky, aby se o ně někdo po jejich konverzi postaral. To je ten kostel.Když viděla paní Ida naší vskutku velmi barevnou skupinku, křepce seběhla z balkónu 2 patra dolů k nám. Ostatně je pravda, že v těch menších vesničkách, kam jsme zavítali, působili naši afričtí spolubratři občas dopravní kolapsy a malým dětem dosud nevídané zážitky. Černouška tu zřejmě nikdy neviděli…

Na úplný závěr jsme ještě stihli prohlídku misionářského muzea, které je přímo tady na Colle DB. Václav Klement byl z toho všeho dnešního průvodcování a překládání tak unavený, že mu z toho cosi vyrašilo na hlavě. Snad mu to do rána přejde…

This entry was posted in Uncategorized. Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s