Naposled z Říma

Dnes ráno (19.9.) jsme zamávali Věčnému Městu, a teď už jsme v Piemontu – kraji Dona Boska. V Říme jsme ale ještě stihli navštívit 2 zajímavé kostely, oba spojené s DB. Překvapivě… Tento kostel, zasvěcený Donu Boskovi, je tak trochu mega. Po svatopetrském chrámu má druhou největší kopuli ze všech římských kostelíčků a je celý z betonu a nejrůznějších mramorů. Nachází se ve čtvrti Cinecittá (JV-Řím), postaven v 50.letech. Zrovna se tam chystala svatba, tak jsem si zavzpomínal na líšeňské svatby. Kytičky měli moc hezké, celé do žluta.Jakože nejsem zrovna velký milovník relikvií a různých podobných morbidností, tak tady jsem neodolal a vyfotil se u ostatku DB (myslím že šlo o 7. obratel). Ti bronzoví andílci mě totiž fakt dostali…

U kostela bydlí komunita salesiánů, ale v době, když jsme tam byli, tak asi měli všichni siestu, bo nikdo nevylezl. Tak jsme se přesunuli k hlavnímu nádraží Termini, vedle kterého – hned naproti – stojí kostel Sacro Cuore (Nejsvětějšího srdce Páně). To je kostel, který začal stavět papež Pius IX., ale postavil sotva základy, když mu došly love. Nevěděl chudák, co si počít, tak to zkusil hodit na Dona Boska. A ten prohlásil památnou větu: “Pouhé přání papeže je pro mě příkazem!” i jal se jezdit po Itálii, Francii a Španělsku, shánět obrovský peníze, který bylo potřeba, a kostel do 7 let dostavěl. Stálo ho to sice skoro život, zemřel necelý rok po otevření, ale dokázal to. Hlavně díky množství, šíři a bohatství svých dobrodinců a sponzorů. Prostě fundraiser, jak má být. Skoro jako Koči…

Zvenku kostel moc hezkej není, ale interiér jo. Zase všude různý typy a barvy mramorů. Se svým mobílkem jsem ale žádnou moc slavnou fotku nepořídil. Toto je boční oltář PM Pomocnice, se kterým je spojena událost, že když u něj DB rok před svou smrtí sloužil mši svatou (jedinou mši, kterou měl v tomto kostele, který sám postavil), tak byl tak dojatý, že pořád plakal a prý 11x musel mši přerušit. Říkal pak, že se mu celý život promítnul před očima a že měl znovu ten svůj sen z 9 let, kdy mu tehdy PM na konci říkala, když byl z toho celý zmatený: “Přijde čas, kdy všechno pochopíš.” DB říkal, že při té mši v Sacro Cuore to konečně všechno pochopil. Všechno, co v životě prožil a proč.

Měli jsme mši sv. v místnosti vedle kostela, kde DB pobýval, když se dokončovala stavba kostela na jaře roku 1887. Dnes je z toho takové malé salesiánské muzeum s originálními věcmi našeho tatíčka.No, a zlatým hřebem celého mého téměř 3-týdenního pobytu v Římě byla návštěva rodinky “Čertů”-Kubušků večer před odjezdem směr Piemonte. Bylo to pro mě moc milý setkání a navíc, dovezli mi Becherovku, takže můžu zase brášky misionáře potěšit něčím kvalitním…

This entry was posted in Uncategorized. Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s